„Koho fyziku učil profesor Paleček, měl štěstí,“ vzpomíná bývalý strakonický gymnazista Pavel Kuncl. Studoval přes patnáct let a zažil řadu učitelů. V paměti mu ovšem uvízl jeho kantor fyziky. „Byl to učitel, od kterého jsem se naučil nejen fyziku, ale i to, jak se slušně chovat k ostatním,“ dodává čtyřicetiletý Kuncl.
Paleček měl podle něj lidský přístup, snažil se z žáků dostat co nejvíc a ke všem byl spravedlivý.
„Ve třídě jsem si vytipoval slušné, chytré a pilné žáky. Když jsme psali písemky, snažil jsem se ze třídy vytlačit co nejvíc. Ale když začali ti vytipovaní dostávat trojky, řekl jsem si, že musím ubrat. Protože jakmile učitel překoná možnosti studenta, žák automaticky vysadí. Vím, že neúspěch je deprimující,“ popisuje učitel matematiky a fyziky Lubomír Paleček. Myslí si, že by vyučující neměl být benevolentní, ale ani nezdravě náročný.
Dnes pětasedmdesátiletý Paleček bral své žáky vždycky jako partnery. Možná proto s nimi neměl větší problémy. Učil sedmačtyřicet let, šest let byl ředitelem gymnázia, jedenáctkrát byl třídním učitelem a na všechny své žáky vzpomíná rád.
„Dobře učíte, když víte, že vás děti poslouchají. Do školy jsem vždycky chodil rád, a když se za svou kariérou ohlédnu, nic bych neměnil,“ říká fyzikář, který pochází z učitelské rodiny. Do Strakonic se přestěhoval z Volyně, kam ho po studiích v Olomouci umístili.
Největší radost má, když se jeho žákům daří nebo když se přijdou s úspěchy pochlubit. „Jeden student mi přiběhl říct, že se konečně dostal na lékařskou fakultu. To bylo v roce 1977. A dneska je ředitelem strakonické nemocnice. Další můj bývalý žák je vedoucím katedry fyziky na Západočeské univerzitě v Plzni. Jezdí po mezinárodních konferencích a posílá mi ze světových měst pohledy,“ vzpomíná.
V kondici ho udržuje i doučování. Občas za ním přijdou studenti s tím, že potřebují pomoct. „Hoši, za to bych vám měl platit, že mě nutíte stále přemýšlet,“ říká svým žákům fyzikář, který svůj kontakt s gymnáziem nepřerušil ani v důchodu.
Hana Malcová
Na písecké obchodní akademii dodnes s láskou vzpomínají kantoři na bývalou kolegyni, angličtinářku Hanu Malcovou.
„Are you sleeping? zazpívala třída studentovi, který v její hodině nevěděl,“ usmívá se současný ředitel akademie a bývalý student Malcové Zdeněk Šmelhaus.
Učitelka ovlivnila i život další studentky Hany Svobodové. „Má velkou zásluhu na tom, že jsem vystudovala angličtinu a sama se stala učitelkou tohoto jazyka na stejné škole,“ říká. A také Malcová mluví o Haně Svobodové jako o životní radosti. „V prváku to byla taková chechtalka. Najednou zabrala a ona i její spolužačka dnes učí na akademii,“ raduje se.
Hana Malcová vynikala citem pro jednání s žáky, ale zároveň byla cílevědomá a studenti ji respektovali, shodují se kantoři. Při jejích hodinách nebyla nuda. Měla na svou dobu moderní metody a spoustu zajímavých materiálů k reáliím anglicky mluvících zemí.
„Úžasný byl její osobitý způsob výuky výslovnosti. Třeba Uenco, nepij uisky. Pejfku pofem,“ vzpomíná Šmelhaus.
Navíc byla vtipná. Studentům, kteří se „zašívali“ vzadu, říkala Kamčatka. A humor ji neopustil ani v devětasedmdesáti letech. „Asi před dvěma lety mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozval dotaz, jestli jsem učila v Miroticích. Byla to moje bývalá žákyně. Zvala mě na sraz asi po padesáti letech, většina lidí už nežije, tak abych přijela, aby tam někdo byl,“ směje se Malcová.
Nikdy nechtěla být učitelkou. Jejím snem bylo povolání překladatelky. Osud ji ale nasměroval do Prahy, pak na základní školu do Mirovic, Mirotic a téměř do všech základních škol v Písku včetně obchodní akademie. Časem si dnes devětasedmdesátiletá profesorka zaměstnání zamilovala. Dodnes doučuje angličtinu. A bývalí studenti se k ní hlásí.
