Dělníci Svitu zahájili přelomový rok 1989 stylově – pracovní sobotou. „Do výroby obuvi se zapojilo přes devět set sedmdesát pracovníků. V devíti šicích dílnách zhotovili více než pět tisíc párů svršků,“ psal v polovině ledna 1989 zlínský zpravodaj agentury ČTK Ladislav Koželuha.
Miliony párů ročně
V posledním „totalitním“ roce opustilo výrobní linky Svitu šestatřicet milionů párů bot, denně tisíce zaměstnanců kompletovaly více než sto čtyřicet různých modelů obuvi.
Pracovní soboty byly zvykem i nutností. Podnik se totiž kvůli splnění pětiletého plánu zavázal, že právě v tomto roce vyšle do světa o čtvrt milionu párů bot více než původně měl. „Plán musíme splnit, věřím, že i díky pomoci kubánských a indických partnerů to zvládneme,“ hlásal tehdejší ředitel Svitu František Vodák.
Pracovní nasazení dělníků ve Svitu pochválil i ministr průmyslu. „Jen zvýšeným úsilím vyvážíme požadavky trhu,“ řekl ministr Petr Hojer.
Dělníci ovšem na pracovní soboty rádi nevzpomínají. „Hodně na nás tlačili, práce jsme měli nad hlavu. Přesčasy byly samozřejmostí. Nechodit na ně nešlo,“ vzpomíná sedmdesátiletá Antonie Kovářová.
Pravidelně se v továrně objevovali tuzemští komunističtí pohlaváři. Návštěva Milouše Jakeše byla prezentována až dojemně. „Se Zdenou Pavlíčkovou, která zde pracuje již třicet čtyři let a nyní jako důchodkyně vypomáhá na potřebných místech, hovořil soudruh o přesčasové práci. Do kroniky v šicí dílně napsal kolektivu Anny Žůrkové poděkování za poctivou práci,“ uvádí jedna ze svitovských kronik.
Ve Svitu se pravidelně střídaly i zahraniční návštěvy, kuriózní byl příjezd australských politiků, kteří určitě nečekali, že ve Zlíně uvidí na vlastní oči původní australskou domorodou obuv „kadatija“ z pštrosího peří.
Jako jeden z posledních před změnou režimu ve Svitu předával kytice „zasloužilým dělnicím“ velvyslanec SSSR Viktor Lomakin.
„Pracující jej ubezpečili, že díky zvýšeným výkonům přispějí k obohacení nabídky na sovětském trhu,“ psal v září 1989 dobový tisk. Každodenní prací svitovských dělníků se permanentně proplétala „rudá linie“. Ve všech zprávách se opakovaně objevovaly sliby, že plán výroby bude určitě překročen.
„Oceňujeme výsledky dosažené ve státním podniku Obuvnický průmysl Svit Gottwaldov, které v prvním pololetí umožnily dodat nad plán pro vnitřní trh 247 tisíc párů obuvi,“ psala ČTK.
Námluvy s Baťou
Přestože byl Tomáš Baťa pro komunistický režim symbolem nenáviděného úspěšného podnikatele, v posledních měsících před listopadem 1989 s ním lidé z vedení Svitu čile jednali o spolupráci.
Baťa se pokusil navázat obchodní jednání s komunisty už v polovině osmdesátých let, avšak marně. Změna přišla až v roce 1987.
„Intenzívně hledáme možnosti, jak v oblasti spolupráce pokročit,“ uvedl ve svitovských novinách Tep tehdejší ředitel podniku František Vodák. Rodícího se smíru si všiml i německý deník Die Welt.
Ten „námluvy“ Svitu a Bati podrobně popsal. „Jednání několikrát zastavila vláda ČSSR,“ napsal Die Welt.
Konkrétní výstupy přinesl až rok 1989. „Pro příští rok už chceme kontakty konkretizovat. Žádoucí by byly stáže a výcvik skupin specialistů,“ oznámil ředitel Vodák v létě roku 1989. Plány ale utnul listopad 1989, ještě téhož roku se Baťa slavnostně do Svitu po padesáti letech vrátil.
Jak vzpomínáte na práci ve Svitu Gottwaldov či jiných firmách v dobách totality? Napište nám na emailovou adresu redakcezlin@mf.cz
