Ukončete nástup, městem frčí tramvaje

Elektrická tramvaj nemá v Liberci speciální název jako šalina v Brně. Ta elektrická je ale starší. Zatímco v Brně vyjela v roce 1900, v Liberci to bylo o tři roky dříve. Na svou tramvaj z lesa Lidových sadů do lesa pod Ještědem jsou Liberečané hrdí. A také na unikátní linku z Liberce do Jablonce. V Česku podobná, která spojuje dvě města, je jen mezi Litvínovem a Mostem.
Málokdo ale ví, že Liberec je díky tramvaji průkopníkem pravostranné dopravy. Ta totiž jezdila vpravo už čtyřicet let před tím, než to befelem nařídil Hitler.
„Bylo to kvůli terénu. Tehdy měly elektrické vozy slabý výkon a do kopce Pražskou by to nevytáhly, a tak stavitelé rozhodli, že nahoru budou jezdit mírnější Moskevskou a strmou Pražskou dolů,“ vypráví liberecký dopravní specialista Tomáš Krebs. S tím, že Liberec je z kopce do kopce, souvisí i další specifikum – úzký rozchod kolejí jeden metr.
První slavnostně vyzdobená elektrická tramvaj, naložená hodnostáři, se vydala na cestu 25. srpna 1897, jen tři měsíce poté, co dělníci začali pokládat koleje.
„Tenkrát to šlo rychle, nikdo si nelámal hlavu s podložím, povrchem nebo inženýrskými sítěmi. Trať měla kvalitou blíž k vláčku v dětském koutku v Lidových sadech než k nynějším tramvajím,“ poznamenal Krebs.
Ale jezdila, a to bylo hlavní. První trasa vedla od vlakového nádraží, dnešní třídou 1. máje, tehdy Bahnhofstrasse, na Rybníček. U mostu přes Nisu se rozdvojovala ulicí Jánskou a 1. máje až na Soukenné náměstí. Revoluční a Moskevskou nahoru k radnici a dál až k zoologické zahradě. Už koncem téhož roku vedly koleje do Lidových sadů.
„Tramvaj v Liberci byla praktickou záležitostí, protože spojovala centrum s vlakovým nádražím. Byla to i prestižní záležitost, aby bylo vidět, že na to Liberečané mají. Liberec se rozvíjel, vyrůstaly v něm továrny i přepychové čtvrti. Proto první trať vedla do Lidových sadů, kde měla vily honorace,“ vysvětluje Krebs.
Hned další tratě naopak vedly tam, kde bydleli dělníci, aby se snadno dostali do práce. Z Rochlice v roce 1899 a do Růžodolu v roce 1904.
„Na Letce po ní dodnes zůstala památka. Zděný novinový stánek, který býval tramvajovou čekárnou,“ poznamenal Krebs.
Do Horního Hanychova položili koleje v roce 1912 kvůli populárním výletům na Ještěd.
A koleje frčely Libercem dál. V roce 1906 v době konání německo-české průmyslové výstavy vedly kolem nemocnice na Husovu třídu k výstavišti. Ale jen od května do října. Pak je dělníci rozebrali a použili na zdvojkolejnění linky do Lidových sadů.
„Jízdu tramvají si Liberečané rázem zamilovali. Už v prvním roce provozu se jí svezlo osm set tisíc lidí. Za jedno pásmo platili tři krejcary, za dvě sedm a z Lidových sadů na Ještěd dali deset krejcarů,“ upřesnil Krebs. To nebylo zrovna levné. Nádeník si tehdy za den vydělal osmnáct až čtyřiadvacet krejcarů a například slepice stála patnáct krejcarů.
V tramvajích vládli muži. U jednoho vozu tvořili posádku řidič a průvodčí. Když začaly jezdit vlečňáky, přibyl další průvodčí a zpočátku i brzdař. Boom zchladila první světová válka. „Řidiči i průvodčí narukovali na vojnu. Změnili se i pasažéři. Tramvaje dopravovaly raněné z nádraží do lazaretů. Nově se ale jako průvodčí objevily ženy,“ popsal Krebs.
A ještě jednu zvláštnost měly liberecké tramvaje. Až do roku 1925 byly čistě německou záležitostí a německé byly i cedule na nich, označení zastávek a směrů. „Teprve sedm let po vzniku Československa nařídilo Ministerstvo železnic, že nápisy budou i v češtině,“ upřesnil Krebs.
V té době měli lidé k dispozici tři linky. Jednička jezdila od nádraží do Lidových sadů, dvojka z Rochlice do Růžodolu, trojka ze Soukenného náměstí do Horního Hanychova. V roce 1934 přibyla linka z Lidových sadů k pekárnám na Hanychovské ulici.
Do roku 1929 se tramvají svezlo osm milionu lidí. Ve stejném roce se ale stalo i největší tramvajové neštěstí v dějinách města. 5. září v zatáčce u dnešní zastávky Dlouhomostecká nad Dolním Hanychovem. Řidič jel moc rychle a vykolejil. Souprava se převrátila. Zahynuli tři lidé a pětadvacet se zranilo.
„V prosinci 1968 se na stejném místě stala další nehoda. Řidiči nefungovaly brzdy a vjel do domu v zatáčce. Nikomu se nic nestalo. Čumák tramvaje sice skončil dvacet centimetrů od manželské postele, ale v ložnici nikdo nebyl,“ popsal Krebs.
Trať mezi Libercem a Jabloncem v roce 1955 byla posledním rozšířením kolejového pavouka. V šedesátých letech nastoupily rychlejší autobusy s levnou naftou. Koleje do Rochlice a Růžodolu město zrušilo.
Do Rochlice ale tramvaj po více než půlstoletí přece jen povede. „Nebude to ale stejnou trasou jako kdysi. Míří na největší liberecké sídliště na Dobiášově ulici od Textilany a Bídy. Také stavba je mnohem náročnější, pomalejší a nesrovnatelně dražší,“ dodal Krebs.