Ukrást kolo? Lidé dělají, že nic nevidí

„Městská policie? Dobrý den, chci nahlásit, že se pokusím ve městě ukrást vlastní kolo. Chci vyzkoušet reakce okolí,“ hlásím v úterý kolem třetí odpoledne strážníkům městské policie v Písku a asi o dvě hodiny později i ve Strakonicích. Radost z toho nemají, protože prý to pro ně bude zbytečný výjezd. A ten musí následovat po každém volání lidí. Nikdo ale strážníky ze služebny neodvolal.
Začínám nákupem zlodějského „nádobíčka“. Zámkem na kolo a pilkou na železo. Vyrážím do píseckého Obi. „Prosím vás, kde máte zámky na kola?“ ptám se prodavače. Ukazuje regál. Během pár minut u něj stojím znovu. Se zámkem v ruce. „Teď bych potřebovala pilku, která přeřízne ten zámek,“ šokuji ho dalším požadavkem.
„To spíš rozbruska,“ uvažuje. Vysvětluji mu, že potřebuji pilku. Nějakou menší. Aby se vešla do kabelky. Za chvíli vyrážím do akce.
První kolo se pokouším ukrást hned před prodejnou. Kolostav není od vchodu do obchodu vidět, protože je vedle vyskládaný stavební materiál pro kutily. A tak si zloděje s pilkou nikdo nevšímá, i když by přepilování zámku trvalo skoro čtvrthodinu. Přesouvám se k nákupní zóně u hřebčince. Kolegyně přijíždí na kole k obchodu s oděvy, zamyká ho a odchází nakupovat. S kapucí na hlavě a tmavými brýlemi chvíli bloumám okolo, prohlížím regály venku, dívám se, kam šla majitelka kola. Pak zakleknu a začínám ničit zámek. Nedaleko stojí starší muž a v klidu mě pozoruje. Najednou se za mnou ozve hluboký hlas. „Hej, co tam děláš?“ Z auta na parkovišti vylézá řidič a tváří se dost naštvaně. Vysvětluji mu, kdo jsem a o co jde. Není mi nejlíp, má postavu zápasníka v těžké váze.
„Máte štěstí. Utéct bych vás nenechal. Nejdřív bych si to s vámi vyřídil ručně, pak bych zavolal policii. Všiml jsem si vás hned a bylo mi jasné, že člověk v kapuci a brýlích je zloděj,“ říká Ladislav Dunka.
Opodál přihlížel i důchodce. „Proč jste nezasáhl vy, když jste viděl, že něco dělám u cizího kola?“ obracím se na něj. „Pán byl rychlejší. Ale už jsem se na vás taky chystal. Naštěstí jsem slyšel, co mu říkáte,“ vysvětluje důchodce Jiří Skořepa. V tu chvíli netušíme, že Ladislav Dunka bude jediný, kdo při reportáži zloděje zaskočí.
Bez problémů pak ukradnu kolo ještě na píseckém sídlišti Dukla. Ve Strakonicích je prvním místem pro krádež plavecký stadion. Kolem nikdo zrovna nejde, a tak je na „prácičku“ klid.
Nejzajímavější je situace u obchodního domu Prior. Kolegyně přijíždí ke kolostavu ve stejné době jako další cyklista. Dávají kolo vedle sebe a nastupuji já. Začínám s pilováním zámku. Najednou se vrací mladík, který viděl kolegyni, jak kolo zamyká. Musí mu být tedy jasné, kdo jsem. Jeho kolo je hned vedle mě. Odemkne svůj řetěz, vyndá bicykl z kolostavu, opatrně, aby mě nepraštil, když kradu ani ne půl metru od něj. A… odjíždí.
Nedaleko stojí žena a prohlíží si vývěsky. Odchází o kousek dál, pokukuje po mně a pak někam telefonuje. Za chvíli na parkoviště přijíždí auto městské policie. Dozvídám se ale, že nepřijelo kvůli mně. Odvádějí si totiž skutečného zloděje, který kradl v supermarketu.
Poslední možností je muž, který sedí na lavičce opodál. Celou dobu na mě vidí. Najednou se zvedá a přichází. Připravuji si vysvětlení. „Nemáš cígo?“ ptá se mě, zlodějky. Odpovídám, že nemám. Pilku stále v ruce, kapuci a brýle na hlavě. Zklamaně odchází. Reportáž ukázala, že ukrást kolo před očima mnoha svědků je snadné. Nikdo písecké a strakonické strážníky ani policii nevolal. Někteří se dokonce zeptali „zlodějky“ s pilkou na železo, jestli nepotřebuje pomoc.
„Je to celkovou situací. Lidé se bojí do něčeho zasahovat, protože je slabá právní ochrana a kolikrát se ještě pomoc obrátí proti ochotnému člověku,“ dodává důchodce Skořepa.
Před zloději by si měl kolo zajistit hlavně majitel. Karel Petráš ze Strakonic tvrdí, že má kolo zabezpečené a v případě krádeže mu ho policie najde. „Kupoval jsem si ho asi před sedmi lety. Hned jsem s ním šel na policii a zaregistroval jsem si tam výrobní číslo. Tenkrát to bylo běžné,“ popisuje ochranu svého kola. Jenže policie s registrací bicyklů skončila. „V souvislosti se zákonem o ochraně osobních údajů. Evidenci vedeme, ale jen u odcizených kol,“ říká strakonická tisková mluvčí Jaromíra Nováková.
Pojistkou před zloději kol může být čip. Ten si může koupit každý cyklista. Číslo zaeviduje na internetu v systému Krimistop.
„Čip prodávám s novým kolem. Pro starší si musejí jejich majitelé koupit samostatnou sadu, která stojí 250 korun. Je to takový vějířek nebo ježek, který zasunou do rámu pod sedačku. Podle návodu si pak každý kolo zaregistruje přes internet,“ dodává strakonický prodejce kol František Macner.Majitele očipovaného ztraceného kola pak mohou odhalit městští strážníci, kteří mají speciální čtečku. Ta sejme kód i přes kovový rám.