Umíte plzeňsky? Depa jsou ty vošouchy?

Vajco se robi chytřejši jak kura. Nebo: Vydupali haviřa, nedali mu haliřa. Tato úsloví provázejí Ostravský slovník, který v Ostravě vyšel před třemi lety. Jeho autorem je ostravský novinář a také bývalý mluvčí ostravského Baníku Dalibor Záruba.
„Na slovníku jsem pracoval asi dva roky a byla to dřina. Procházel jsem knihovny, hledal v odborných publikacích a ptal se i známých a příbuzných. Prostě, kde to šlo,“ popisuje Záruba vznik svého originálního díla.
Obdobná publikace Plzni chybí, zato existuje na facebooku česko-plzeňský slovník, kam mohou nejen Plzeňané zapisovat místní výrazy. A protože se korespondenti snaží, termínů přibývá.
Tutady znamená tou cestou, kolpa je kolik, depa kdepak, gumečky jsou holínky, kropáč je konev a povdala, to je správně česky povídala.
Z plzeňské mluvy si dělá legraci komik Zdeněk Izer. Na stránkách Plzeňského slovníku je k vidění scénka, kde Izer popisuje, jak přijel do Plzně a jak se o plzeňský někdy špatně srozumitelný dialekt pokoušel.
To ostravštinu běžně používá ve svých písních Jaromír Nohavica, spisovatel Ivan Landsmann tak napsal romány z prostředí šachet, proslavil se jí i herec Michal Kavalčík, kterého všichni znají coby Rudu z Ostravy.
Se svými výrazy přispívají zatím jen do virtuálního plzeňského slovníku na síti v drtivé většině lidé mladších ročníků. „Slova přebírají od svých rodičů,“ říká plzeňský učitel češtiny a francouzštiny Petr Šimon.
Jak upozorňuje, v případě Plzně rozhodně nelze mluvit o nějakém nářečí. „Mluví se běžnou češtinou obohacenou o výrazy jako copa nebo depa. Navíc intonace stoupá v otázce výš než v běžné češtině,“ charakterizuje největší rozdíly Šimon.
Plzeňané podle něj mluví svými charakteristickými výrazy tak automaticky, že si je ani neuvědomují. A plzeňština se drží. Není nikterak na ústupu.
Měkkost některých plzeňských výrazů lze podle Šimona nejlépe přirovnat k hanáčtině. „Ostravština a plzeňština asi nic společného nemají. Ostravština je příliš tvrdá. O žádné srovnávací studii na toto téma nevím,“ konstatuje mladý plzeňský učitel.
Ostravský tvůrce slovníku Dalibor Záruba je přesvědčený, že co do množství specifických výrazů Ostrava Plzeň drtivě poráží.
„Jen v mém slovníku je na šestnáct set výrazů,“ vypočítává Záruba. A vzpomíná, jak chodil v Ostravě na gymnázium se studentem, který byl z Plzně. „Náš češtinář si z něj vždycky utahoval: Vy jste ten z Plzňéé,“ napodobuje Záruba plzeňskou mluvu.
O ostravšinu má Záruba trochu strach. Mladé podle něj moc nezajímá, nepoužívají ji. „To spíš starší,“ mrzí Zárubu.

Gaučovka a vošouchy

Když přijdou otázky na oblíbené regionální výrazy, Záruba okamžitě nabízí pojem gaučovka. „Nejde o nějakou sexuální polohu, jak by se snad mohlo zdát. Takhle pojmenovávali horníci obraz, který jim visel doma v obýváku nad gaučem. Na gauči musel být chlupatý potah leskimo a naproti gauči zase naleštěná obýváková stěna,“ směje se Záruba.
Ani Petr Šimon nemá problém s oblíbenými plzeňskými výrazy. „Moc se mi líbí otázka kolikapátýho je, přijde mi hodně legrační,“ říká Šimon. Dalším jeho oblíbeným slovem jsou vošouchy. Což jsou česky řečeno bramboráky.