Umrlci hrají karty v třeboňské Sladovně

Desítky loutek, kreseb a fotografií z animovaných filmů Aurela Klimta najdou lidé do začátku září ve Sladovně třeboňského pivovaru.

Postavičky z obou dílů Fimfára, poloplastičtí zajíci v legračních lidských situacích, Pád Kremlu se svítící hvězdou, srpem a kladivem. Vítejte v říši divů, v níž výtvarníci oživují loutky, obrázky a modely.
„Strávili jsme s nimi tolik času, že člověku každá loutka přiroste k srdci,“ rozhlíží se po nové galerii Aurel Klimt, sedmatřicetiletý žák legendy českého animovaného filmu Břetislava Pojara. Trámoví ve druhém patře pivovaru, které zaujímá plochu asi tři sta metrů čtverečních, je rozdělené na tři místnosti. První zabydlely postavy ze tří pohádek z Fimfára – kromě titulní také z Franty Nebojsy a Hrbáčů z Damašku. V další visí zvířata a také oranžová loutka ufona Quirkrka, kterou zdobí dva prezervativy. Poslední část představuje i modely z oceli a bronzu Igora Kitzbergera pro výstavu EXPO v japonském Aichi. „Práce na Fimfáru byla takovou službou vlasti, protože když člověk dělá Wericha, není úplně svobodný. Proto už ve třetím dílu Fimfára nepokračujeme. Bytostně jsme se potřebovali s Martinem Velíškem vrátit k autorské tvorbě,“ vysvětluje Klimt. Proto má rád exponáty z filmu O kouzelném zvonu z roku 1998 a těší se na právě připravovaný celovečerní film Lajka. Bude to loutkový sci-fi muzikál, který Klimt chystá v osvědčeném triu s Velíškem a kytaristou kapely Už jsme doma Mírou Wankem. „Martinovi jsem svěřil záporné postavy a já dělám ty kladné. Pikantní na tom je, že v první části jsou kromě Lajky a štěňat všechny figury záporné,“ směje se autor.

Vybraná společnost – jen si račte přisednout Martin Velíšek, který proslul moderními ilustracemi Babičky nebo originální tváří kapely Už jsme doma, se vyřádil hlavně na filmu Franta Nebojsa. Osazenstvo hospody nahání hrůzu, ale zároveň láká ke stolu mezi strašidla, umrlce a kostry. „Jedna z nich se tváří jako umrlčí děvka, tak jsem jí oblékl růžové boa,“ upozornil svérázný umělec Velíšek.
Stvořil i veselou kovářku s mohutným poprsím a očividně dobrou povahou. Líbí se prý každému a je spojnicí k další výstavě – příště zřejmě galerii zaplní dílo uměleckého kováře Pavla Tasovského z Vysočiny.