?
Dochází tu často ke zklamání, že ekonomický přínos úspor není takový, jaký byl (projektantem, dodavatelem…) slibován či jaký je v literatuře uváděn. Často slyšíme, kolikrát úspornější jsou pasivní stavy oproti běžným. Ne vždy se však zveřejňují korektní údaje a veřejnost může být právem zmatena. Nejčastěji používaná hodnota spotřeby 15 kWh/m2 za rok se porovnává s celkovou spotřebou běžných staveb, která se pohybuje mezi 150 až 250 kWh/ m2. Laik tedy předpokládá, že stavbou pasivního domu uspoří minimálně 90 procent nákladů. První hodnota však podchycuje jen teplo potřebné na vytápění, kdežto druhá hodnota je celkovou spotřebou energie, tedy včetně ohřevu teplé vody, svícení, vaření a dalších spotřebičů. Mimo ohřev vody, jenž je u nízkoenergetických či pasivních domů řešen výrazně efektivněji, ostatní položky zásadněji neklesají.
Celková spotřeba, respektive dodaná energie, byla u mnoha realizovaných pasivních domů naměřena ve výši asi 50 až 80 kWh, u nízkoenergetických pak 70 až 110 kWh. Zhruba tato suma se tedy objeví ve výsledném vyúčtování a k těmto hodnotám musí být výpočet návratnosti vztahován. Předběžná kalkulace je navíc plná neznámých či zkreslujících položek, jakými je předpokládaný růst cen energií, paušální platby za odběr, složitý systém různých tarifů atd. Lze tedy návratnost investice do úspor spočítat? Zcela přesně ne, ale jakákoli částka vložená do šetrnějšího řešení nějakou, byť vzdálenou návratnost mít může. Je to tedy jen otázkou našich priorit, neboť pořízení kvalitnějšího, luxusnějšího či komfortnějšího vybavení otázkou prosté návratnosti nehodnotíme. A lze použít i zcela obecnou poučku, že ač budoucí spotřebu je velmi obtížné spočítat, pak čím nižší bude, tím méně nás obávaný růst cen energií bude ohrožovat.
#####Volba primárního energetického média
Je klíčovým rozhodnutím pro fungování jakékoli úsporné stavby. Škála nabízených řešení je rozmanitá a nová, stále progresivnější zařízení se na trhu objevují snad každý den a orientovat se v širokém sortimentu našich i světových výrobců nebývá snadné ani pro odborníky. Vždy by měl zvolený systém poskytnout dostatečný tepelný komfort, dobrou regulovatelnost a mít co nejvyšší účinnost. Není zcela rozhodující, jakým způsobem se získané teplo či čerstvý vzduch budou po budově distribuovat, zásadní otázkou zůstává volba primárního energetického média - má jít o elektřinu, plyn, či biomasu? Musíme též uvažovat, že část energie získáme ze slunce (solární systémy) a ze země (geotermální teplo či chlad), zbytková potřeba nebude tak vysoká. Mnohé poučky - nejlevnější je topení dřevem či plynem, elektřina je nákladná - však při menším množství odebírané energie vždy neplatí. Topení dřevem je výhodné, používáme-li kusové dřevo - což pro běžné uživatele není většinou dostatečně komfortním řešením. Pelety se cenově vyrovnají plynu, navíc se zcela zbavíme možnosti posezení u krbu s polenovým dřevem.
Celý systém je plně závislý na elektřině - u většiny peletových kamen musí být trvale zapojen pro pohon oběhových čerpadel, ventilátorů, systému zapalování atd. Máme-li v domě více médií (elektřinu a plyn), pak máme většinou méně výhodné tarify a po započtení paušálních plateb se u velmi úsporné stavby náklady zcela srovnávají, či je dokonce elektrický proud ekonomičtějším řešením. Použití elektrického proudu je však nevýhodné, chceme-li splnit kritéria pro pasivní dům. Přepočet zohledňující účinnost tradiční výroby elektrické energie (odhadem ve výši 30 procent) výpočtově zvýší množství primární energie, kterou musíme též dokladovat. Takže ač by bylo ekonomicky nejvýhodnější v pasivním domě „topit“ elektřinou, nesplnilo by to požadovaný limit pro primární energie (nejčastěji udávaná hodnota 120 kWh/m2/rok). Počáteční investici je tedy třeba navýšit a pracovat s dalším médiem (biomasa, plyn) kde je přepočet na primární energie příznivější - provozní náklady však budou velmi podobné u všech řešení, jen návratnost takové investice je problematičtější.
#####Lidský faktor a užívání staveb v souladu s jejich stavebně energetickou koncepcí
Veškeré stavby jsou budovány pro potřeby lidí a musí jim poskytnout bezpečné přístřeší, ochránit je před výkyvy klimatických vlivů, být příjemné zdravé, komfortní… jsou to mnohdy subjektivní kritéria a ne vždy je energetická koncepce v úplném souladu s tím, co uživatelé požadují. Energeticky úsporné stavby mívají odlišné topné a větrací systémy, než se po staletí užívaly, a zažité zvyky lidí se mění jen pomalu a obtížně. Chceme-li dosahovat očekávaných úspor, musíme se však přizpůsobit optimálnímu provoznímu režimu domu, dodržovat předpokládané interiérové teploty, využívat rekuperace a nenarušovat její provoz tradičním větráním - čemuž je mnohdy těžké odolat. Složitost mnohých topných a větracích systémů už dosahuje komplikovanosti obsluhy raketoplánu a je pochopitelné, že ne každý laik dokáže s takovým strojem správně „letět“. Projektant ani dodavatelé technologie nejsou předem schopni přednastavit a definovat všechny provozní režimy, jež mohou nastat. Obyvatel si pak musí občas vypomoci nějakou improvizací… A jaké chyby se nejčastěji dělají?
Předně se překračují vnitřní teploty - zvyk mít doma „trenýrkovou teplotu“ je v Evropě ojedinělým fenoménem, majícím svůj původ asi v přetopených sídlištních bytech, kde jedinou regulací teploty bylo otevření okna. A zatímco v zahraničí probíhají osvětové kampaně za další snížení interiérových teplot, my se stále častěji setkáváme s tepelně-fyzikálními závadami kondenzací, vlhkostí, způsobenými vysokou teplotou a zároveň slýcháme zklamání, že dům není tak úsporný jak bylo slibováno… I velmi prostý výpočet prozradí, že v zimě každý stupeň navíc znamená asi pětiprocentní nárůst spotřeby tepla.
#####Nevyužití potenciálu je ekonomicky nevýhodné
