Dospělí členové stáda zeber Hartmannové v ústecké zoo postávají ve stínu bezinkových keřů. „Dát jim sem bezinky byl skvělý nápad. Nechutnají jim, a tak jim dobře slouží jako slunečníky i deštníky,“ říká zoolog Pavel Král. Stádo zeber Hartmannových v Ústí je vzácné. Jeho členkou je totiž klisna Blanka. Je jí skoro šestadvacet. Na zebru úctyhodný věk. Přežila jediná ze stáda, které do Ústí přivezli v roce 1975 z Namibie.
Na výminku
Blanka je také nejstarší zebrou v Česku a třetí nejstarší na světě. Alespoň podle plemenné knihy. Má vlastní dvoreček v těsném sousedství. Do stáda už dnes nechodí. Mezi klisnami totiž vládne přísná hierarchie, a protože se „babička“ Blanka už o něco hůř pohybuje, byla by ve stádě na posledním místě. Ostatní zebry by ji napadaly.
„V přírodě se zebry takového věku nedožívají, kvůli omezené pohyblivosti by se staly terčem útoku nějakého predátora,“ vysvětluje Král.
Jen díky tomu, že asistuje odborník a Blanka je hodná a trpělivá, dostává Sedmička výjimku z přísného pravidla o zákazu krmení zvířat. „Tak prosím,“ nabízí zoolog rozlámané kusy tvrdého pečiva.
Nekouše?
Blanka nás zkoumá pohledem a její velké a silné zuby vůbec nevypadají přestárle. Vybavuje se mi čtyřicet let staré otcovské varování: nestrkej tam ruku, není to koníček v pyžamu, je to zebra a kouše.
Nakonec se obě odvážíme. Blanka má sice nepatrný problém s chůzí, ale jinak se zdá být ve velmi dobré kondici. Chuť k jídlu jí rozhodně vysoký věk neubral. Zvuk drcené tvrdé housky napovídá, že strkat zebře do tlamy ruce by bylo přinejmenším nerozumné.
Kůň je něco jiného
Zebry jsou atraktivní zvířata, která se ve volné přírodě vyskytují pouze na africkém kontinentě.
Za dobu chovu zeber se v ústecké zoo narodila téměř stovka mláďat a zdejší stádo je jedno z největších na světě. „Jde o horské zebry, které se v zoologických zahradách úplně běžně nechovají. V přírodě žijí spíše v rodinných skupinkách, kdy jeden hřebec vodí šest až deset klisen,“ vypráví vedoucí oddělení propagace a vzdělávání Věra Vrabcová.
Co zebra, jiné pruhy
Chovatelé bezpečně rozeznají jednotlivé kusy stáda podle pruhů. „Na světě neexistují dvě zebry s naprosto stejným pruhováním. Dá se říci, že je to podobné jako otisky prstů u lidí,“ líčí zoolog Pavel Král.
Přestože zebry patří stejně jako koně k lichokopytníkům, jejich chování je naprosto odlišné. „Kůň je zvíře, které zdomácnělo. Zebra, byť chovaná v zajetí, zůstává divokým zvířetem se všemi příslušnými instinkty i způsoby chování,“ dodává Vrabcová.
Pravý zebří dort
V sobotu 24. července dostane slavná důchodkyně Blanka k šestadvacetinám „dort“ podle zebřího vkusu. „To je z jablek, mrkve, chleba a čerstvé trávy,“ prozrazuje Pavel Král.
V historii evropského chovu zeber Hartmannových se zatím nejvyššího věku dožila klisna Betty z Mnichova, která dosáhla dvaceti sedmi let a devíti měsíců. V celosvětovém měřítku zatím pouze dvě zebří dámy žily déle než třiceti let.
Jedna z královen zebřích seniorek, Blanka, se za svůj život stala sedmkrát matkou, a pomohla tak obohatit chovy v dalších zoologických zahradách. Poslední z jejích dětí, osmiletá krasavice Bonka, zůstala jako chovná klisna v ústeckém stádu.
