Utajený skanzen v Tovačově zve do minulosti Hané

Miroslav Navrátil si v Tovačově buduje soukromý skanzen. Za dvacet let do něj nasbíral přes tisíc různých exponátů.

Nostalgií starých časů dýchá malý soukromý skanzen na hanáckém gruntu v Tovačově. O tom, že za domem v Široké ulici vedle Hostince na Lapači je v šopách a stodole ojedinělá sbírka předmětů z běžného života lidí na Hané, ví jen zasvěcení. Sběratelé, filmaři a někteří místní. Vrata malého skanzenu přitom majitel Miroslav Navrátil otevře zájemcům kdykoliv.

Ve skanzenu pojmenovaném Jak se dřív žilo na Hané si prostřednictvím nářadí a nástrojů návštěvníci udělají představu, jak se dřív hospodařilo, jak sedláci obdělávali pole, čím se dřív jezdívalo, co bylo k mání v koloniálu nebo třeba, jak hospodyňka přišla k máslu, když neexistovaly supermarkety.
K vidění jsou historické kočáry i dřevěné vozy, lopaty, vidle, postroje na koně, mlátičky obilí, cepy či trakaře. „Těch mám asi pětatřicet,“ říká Navrátil. Nechybí ani vybavení hanáckých statků od kuchyňského nádobí, přes nábytek, až po rozsáhlou sbírku starých šicích strojů.

Za dvacet let sběratelství nashromáždil Miroslav Navrátil přes tisíc předmětů. „Některé jsou staré sto let, jiné kuriozity přenesou člověka do dob ještě dřívějších, kdy se žilo pomaleji než dnes. Mnohé kousky jsou vzpomínkou na mizející lidová umění a řemeslný um lidí z úrodného hanáckého kraje,“ líčí sběratel.
Exponáty sám opravuje, díky pamětníkům se časem naučil některá řemesla. „Třeba dávno zapomenuté lampářství. Potřeboval jsem zrestaurovat lampy, které bývaly na kočárech,“ popisuje Navrátil.

Sběratel příběhů

O předmětech, které má ve sbírce, toho ví spoustu. Informace čerpá ze starých kronik i od lidí, kteří mu exponáty darují, nebo prodávají. Každá z věcí má svůj příběh. „Například jednu vařečku mi přinesla žena, která s ní vařila a má na ni spoustu vzpomínek,“ dodává Navrátil. Při sbírání starých věcí také objevil, že dřív řemeslníci ukrývali na různá místa do skříní a do kočárů pro ochranu lidí malé sošky Panny Marie.

Sbírku stále doplňuje o nové kousky. Shání je přes inzeráty, některé vyměňuje s jinými sběrateli, občas mu lidé sami staré kousky nabídnou, někdy ho zvou k likvidaci pozůstalosti. Některé exponáty z jeho sbírky jsou umístěné v zemědělském skanzenu v Krčmani nebo v kočárovém muzeu v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku.

Sbírat staré věci ze života Hanáků začal Miroslav Navrátil před dvaceti lety. „Každý má nějakého koníčka. Jak říká rázné hanácké přísloví ´Každé z nás je jináč blbé´,“ směje se sběratel. Ke svému koníčku se dostal zvláštním způsobem. „Když jsem rekonstruoval dům, všechny staré věci jsem vyházel. Když je člověk mladý, nemá takový vztah k minulosti. Pak jsem si prohlížel staré fotky a byl na nich děda s koňmi. Z nostalgie jsem si pořídil jako dekoraci na dvůr chomout na koně, a tím to začalo,“ vzpomíná sběratel.

Předchůdce videa

O tom, který z jeho kousků je nejcennější, má jasno. „Vždy je to ten, po kterém toužím. Až ho seženu, po určité době začnu chtít jiný. Nejcennější kousek se mění,“ vysvětlil Navrátil. Teď patří k jeho nejnovějším přírůstkům třeba litinový kříž ze staré kovárny, který málem skončil ve sběrně. Zajímavostí a rarit má ve sbírce spoustu. Návštěvníci mohou obdivovat třeba hodně vzdáleného předchůdce videa, což je v podstatě krabička, v níž se zapálila svíčka, a promítaly se přes ni obrázky. Nechybí ani hanácký kroj. „Mám ho od paní, která ho měla naposledy na sobě 5. května 1945 když v něm vítala při osvobození Rudou armádu,“ doplňuje sběratel.

Občas zamíří do jeho skanzenu filmaři. Pro natáčení historických filmů si u něj půjčují některé exponáty. „Jednou chtěli pro válečnou scénu pětimetrový žebřiňák, který měl při výbuchu shořet. Byl prolezlý červotočem, takže to nebyla žádná škoda. Jindy si půjčovali loukoťová kola k dělu,“ líčí sběratel.
Ve skanzenu Navrátil rád přivítá každého návštěvníka. „Hostům jsou vrata skanzenu otevřená kdykoliv. Je ale lepší domluvit si návštěvu předem e-mailem: skanzen1936@seznam.cz,“ dodává Navrátil.