Už se těším na led, partu a pohodu, hlásí Martina Sáblíková

Největší hvězda českého sportu posledních let, rychlobruslařka Martina Sáblíková, už zase trénuje. A plánuje další medaile.

Co vás napadne, když se řekne Praha?

Hlavní město, hodně památek a taky domov, protože je to metropole České republiky.

Jak často se do hlavního města dostanete?

Vzhledem k akcím hodně často. Navíc bydlím asi čtyřicet kilometrů od Prahy, takže jsem tam opravdu skoro jako doma.

Užila jste si pořádně odpočinek po minulé sezoně?

Doufám, že jo. Šlo sice jenom o deset dní, ale i to je někdy dlouhá doba, když člověk nic nedělá. Na druhou stranu to bylo krátké, protože jsem se možná nestihla setkat se všemi kamarády a kamarádkami, které jsem chtěla vidět. Ale na to mám ještě času dost.

Drží vám zdraví?

Musím říct, že třeba po loňské olympiádě jsem měla velké problémy s koleny nebo zády, ale teď se cítím absolutně v pořádku. Musím to zaklepat. Doufám, že to tak vydrží a bude pokračovat v příští sezoně.

Už jste v plné zátěži?

V plné ještě ne, ale postupně se začínáme dostávat do fáze kvalitního tréninku a tvrdé práce. Je jasné, že to bude ještě chvilku trvat, protože pauza byla relativně dlouhá. Navíc sezona je ještě docela daleko, začne až někdy v listopadu. Zatím spíš nabírám fyzičku, prostě se hýbu.

Snažíte se na něco zaměřit, například na vývoj rychlostních schopností?

Na tyhle konkrétní věci je ještě, jak říkám, dost času. Teď jde fakt hlavně o to, abych se hýbala, běhala, jezdila na kole nebo na kolečkových bruslích. Tedy abychom dělali to, co dělat máme. Zátěže, rychlost a podobné věci přijdou až později.

Máte přehled o soupeřkách – kde jsou a co dělají?

Myslím si, že v tomhle období dělají všichni zhruba to samé. Někdo možná ještě nezačal trénovat, ale určitě jsou všichni doma a snaží se udržet v kondici, protože to tělo potřebuje. Nemůže vysadit třeba na měsíc nebo na měsíc a půl. No, uvidíme. Tuším, že Kanaďanky se sejdou k tréninku v neděli 1. května. Všichni jsme na tom, dejme tomu, stejně.

Všiml jsem si, že jste s trenérem Petrem Novákem sepisovala dopingové kontroly. Nenarušují tyhle okolní záležitosti vaši přípravu?

To ke sportu patří, stejně jako různé akce. Člověk na tohle všechno musí brát ohled. Když se něčemu věnuje, třeba závodí, nedělá jenom to, co ho baví. Jsou i věci, které kolikrát nejsou příjemné. Když máte za osm dní šest dopingových kontrol, je to docela náročné.

Můžete mi stručně popsat svoji spolupráci s Centrem sportu Ministerstva vnitra? Jak často jste s někým z centra v kontaktu?

V kontaktu jsme hodně. Nejenom já, ale i trenér. Všichni se ptají, jestli jsem zdravá, trénuju. Samozřejmě jsou i nějaké povinnosti, které musím absolvovat. Myslím si, že ta spolupráce probíhá výborně. Zájem je nejenom o mě, ale o celý tým. To je pro nás strašně důležité. Je to obrovská psychická podpora. Když vidíte, že vám volá třeba ředitel Centra sportu Ministerstva vnitra, je to skvělé. Řekne něco jako: „Nechci otravovat. Doufám, že neruším na tréninku. Jenom se chci zeptat, jestli je všechno v pořádku a jestli máte všechno, co potřebujete.“ To je úžasný přístup, a nám to hrozně pomáhá.

Máte dlouhodobou smlouvu? Mám, na několik let dopředu. Je to důležité. Člověk musí být zabezpečený. U sportovců obecně je to docela pochopitelné. Na co se nejvíc těšíte směrem k nové sezoně? Určitě na trénink, na lidi z týmu, se kterými trénuju, protože jsou skvělí. Ale nejenom na ně, hrozně se těším i na zahraniční závodníky. Ta parta a ta pohoda, které máme, jsou pro mě strašně důležité. Těším se na ten pocit, který máte, když přijdete na led a vidíte, jak se tam všichni prohánějí vysokou rychlostí. Když se můžete za někým svézt, je to úplně úžasné. Kdy přijde období, ve kterém si s trenérem začnete nastavovat cíle?**

Myslím si, že cíle jsou jasné, že se o nich nemusíme bavit. Samozřejmě to chce pódium, zůstat ve špičce, protože kdyby to tak nebylo, bylo by určitě něco špatně – ať už výkonnost, nebo něco jiného. Pokud je placka, jsme na správné cestě a můžeme se připravovat dál až směrem k olympiádě v roce 2014.