V Bedřišce je vše při starém. Žháři a jejich oběti spolu dál v klidu sousedí | E15.cz

V Bedřišce je vše při starém. Žháři a jejich oběti spolu dál v klidu sousedí

Za žhářský útok v osadě Bedřiška padne co nevidět u soudu trest. Bedřiška to neprožívá. Oběti tam dál bydlí naproti útočníkům.

Stojí vedle jedné z nejfrekventovanějších ostravských tepen, přesto je kolonie Bedřiška dobře schovaná. Kdo správně odbočí těsně před Feronou v Plzeňské ulici doprava, tomu je okamžitě jasné, že kromě jména na Bedřišce nic romantického není. Přivítá vás syrová realita jednoho z drsných hulváckých zákoutí.
Bedřiška, to jsou tři ulice spojené napříč čtvrtou. Nic víc. Celkem padesát malých finských domků spojených po dvou k sobě. Z mnohých jsou spíš chatrče, z některých už jen ruiny. Bydlí tu Romové i bílí. „Známe se tu všichni a jeden druhého tolerujeme. Nikdo proti nikomu nic nemá,“ hodnotí vztahy jeden z místních, Svatopluk Skreko.
Právě na druhou půlku dvojdomku, kde Skreko bydlí, letěla 14. dubna deset minut před čtvrtou ráno zápalná lahev. Uvnitř byli jeho sousedé Podraní. Jen náhodou lahev dům nepodpálila a nikomu ze tří lidí uvnitř se nic nestalo.
„Spal jsem, okno mám hned vedle, taky do ulice, ale neprobudilo mě to. Dozvěděl jsem se to až ráno. Kdyby to vzplálo, barák by shořel. A já bych byl taky na ráně,“ přemýšlí muž, který stejně jako ostatní v osadě dobře ví, že zápalnou lahev vhodili do okna sousedé odnaproti. Přesto se tu všichni dál zdraví, jako by se nic nestalo. „Sousedi jsou tady fajn, posrandujeme, občas se navštívíme,“ říká Skreko.

Bedřiška u soudu

I Skreko před pár týdny svědčil u Krajského soudu v Ostravě, který kauzu Bedřiška právě řeší. „Ptali se, jaké tady máme vztahy a proč se to stalo,“ líčí. Před soudem stojí jeho sousedka a její syn, kterému ještě nebylo osmnáct. Proto je líčení neveřejné.
I státní zástupkyně Brigita Bilíková musí být skoupá na slovo. „Vystupuje tam mladistvý, tak proto. 10. prosince by měl padnout rozsudek, ten už bude veřejný,“ říká Bilíková.
Důvod, proč jedni sousedé hodili druhým domů zápalnou lahev, má hašteřivý nádech: sousedské spory. Skreko si ale nevšiml, že by jeho sousedé proti sobě něco měli. „Asi jim přeskočilo. Ten den se naproti dost pilo,“ uvažuje.
Jiří Boháč, místostarosta Mariánských Hor a Hulvák, k nimž Bedřiška patří, říká, že rodina Podraných patří v osadě k těm dominantnějším. „A mnozí jsou tu s někým příbuzní. Spory v rámci rodin jsou tu běžné,“ popisuje Boháč. „Žije tu sorta lidí, která na tohle bydlení má. Nájem dělá pětatřicet korun za metr čtvereční. Domky mohou mít okolo čtyřiceti metrů, takže nájem bývá okolo třinácti set měsíčně. Za vodu a komín, plyn tady není, topí se uhlím nebo dřevem,“ doplňuje vedoucí bytového odboru obvodu Lukáš Lesňák. Bydlí tu lidé, co pracují, i lidé bez práce. Svatopluk Skreko ale osadu hájí. „Není to žádná spodina. Někteří mají potíže s placením nájemného, jiní platí včas,“ popisuje.
Že je to bydlení jen pro odolnější, ale dokládá starší žena, která zde žije. I za bílého dne má strach vyjít na ulici. „Dokud tu bydleli starší lidé, byl klid. Pěstovali jsme si saláty, okurky a bylo dobře. Teď jsou tu tihle. Nevylézám ven, bojím se,“ vypráví žena, která ze strachu nechce říct jméno.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!