V domku Pavla Vráblíka je dřevo všude, kam jen oči pohlédnou. Nejraději vyřezává figurky do betlému, který má ukrytý v několika prosklených skříňkách v obýváku. Pomáhá mu i jeho sedmatřicetiletý syn
Petr a také vnuk Ondřej. Tomu jsou teprve tři roky, a už má své vlastní dláto. O Vánocích sošky opustí domácí poličku a budou těšit návštěvníky Slezskoostravského hradu. A až se dřevěná rodinka vrátí zpět, dočká se nového přírůstku. „Řídím se heslem Jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto vždy prvního ledna sednu ke stolu a vyrobím figurku,“ říká Vráblík, který předsevzetí dodržuje už více než dvě desetiletí.
Tři generace řezbářů
Dřevu Pavel Vráblík úplně propadl před více než třiceti lety, když poprvé vystavoval s řezbářem Milanem Obodou. Výstava měla obrovský úspěch a vyřezal pro ni jedny ze svých prvních nástěnných hodin. „Byly to kukačky. Později jsem jich vyrobil mnohem víc. Začal jsem je stavět komplet, takže se ze mne stal i docela zručný hodinář,“ vzpomíná na své začátky Vráblík. Řadu ze svých hodin má doma, protože je nedokázal dát pryč. Vytahuje jeden originální kus za druhým a srovnává s řezbami svého
syna Petra, který je na kritikuotce zvyklý. „Samozřejmě, že jeho jsou lepší. On všechno řídí, všechny komanduje a pořád mi vyčítá, že něco dělám špatně,“ vtipkuje osmatřicetiletý Petr. Ondra, jeho tříletý
syn, se trochu stydí. Chodí teprve do školky, ale v garáži už má maličký řezbářský stůl a barevnou řevěnou stoličku. Sem za nimi nemůže máma ani babička. Vráblíkovic muži tady mají své království.
Betlém je rodina
Figurky v betlému jsou veliké okolo deseti centimetrů. Vyřezával je nejstarší z Vráblíků, ale několika přispěl i Petr. Oba mají podobný řezbářský rukopis. V drobných obličejích dřevěných postav se dá najít podoba s mnoha příslušníky jejich rodiny. „Tady jsem vyřezal dva své
vnuky jako pasáčky ovcí a tady zase, jak budeme vypadat za padesát let. A tenhle klečící chlapík je můj děda, který prosí babičku o odpuštění za všechny své hříchy. A že jich pár měl. Koneckonců to byl chlap, a ne nějaké jelito,“ ukazuje Vráblík. V betlému zachytil i dějiny republiky. V devadesátém roce
ho například natolik uchvátilo zvolení Václava Havla prezidentem, že ho vyřezal coby venkovského chasníka s prsty do véčka. Součástí betlémů jsou i stavení. Jsou vybavená lépe než domečky pro panenky Barbie. ejenže mají uvnitř stůl a židle, ale nechybí ani pětiramenný lustr či pec s hrncem, který má dokonce miniaturní pokličku. Aby to všechno člověk viděl, musí si vzít baterku a dívat se
hodně zblízka. Figurky Vráblík zespodu popisuje daty, ale také vzkazy. Soška svatého Petra, která
součástí betlému není, má dokonce v patě dírku, ve které je skleněná ampulka s vlasy všech Vráblíků. „Ze všeho nejdůležitější je rodina. Ta musí držet pohromadě,“ zdůrazňuje. Řezbářské náčiní si s sebou bere všude. Na Olešnou na ryby i na dovolenou do Egypta. „Jiní se koupali v moři, já vyřezával
jesličky,“ směje se Vráblík.
