Když o minulém víkendu vstoupili hosté do společenského sálu zámku Velké Březno, čekali na ně dva mladí lidé, oblečení do šatů z počátku minulého století. Karel a Antoinetta Chotkovi, potomci zakladatele zámku.
„Vítáme vás, pane architekte. Vás i vaše přátele,“ pozdravil mladý muž v černém. A podal ruku jednomu z mužů v návštěvnické skupině. „Před tím, než pohovořím s panem architektem o dalších úpravách zámku, zvu vás na prohlídku,“ vybídl překvapené lidi. Někteří z nich možná uvěřili, že je vítají opravdoví aristokraté a ne sehraní průvodci.
Věrný Čech Chotek
První kroky vedou do pracovny „praděda“ Karla Chotka. Ten jako purkrabí Pražského hradu v letech 1826 až 1843 zastupoval císaře, který sídlil ve Vídni. „Tuto skříň míval náš pradědeček a zakladatel zámku ve svém pražském úřadě a ukládal do ní všechna napomenutí z Vídně. Tehdy se jim říkalo „plácnutí přes nos“. A podle toho se jmenuje i skříň nasenkabinet,“ popisuje Chotkovu pracovnu jeho „pravnuk“ Karel, jinak ústecký student Michal Kroupa.
Na stěně pracovny visí mezi mnoha obrazy také podobizny dvou ušlechtilých psů. „Jmenovali se Sultán a Tyrl. Náš pradědeček totiž obdivoval jednu českou spisovatelku, jmenovala se, myslím, Němcová,“ hledá v paměti mladý „Chotek“.
Krásná Žofie a Sarajevo
Zámek ve Velkém Březně si královský purkrabí vystavěl pro léta odpočinku. Svůj život tam nakonec prožily čtyři generace Chotků. Pobývala tam i purkrabího vnučka Žofie, díky níž se rod dostal do celosvětových dějin. V devadesátých letech devatenáctého století se do ní vášnivě zamiloval následník trůnu František Ferdinand d'Este. A oženil se s ní i přes nelibost samotného císaře, kterému se Žofie nezdála dost urozená.
Žofie měla na svého cholerického manžela velký vliv a provázela ho na všech cestách, což se jí stalo v červnu 1914 osudným. Zahynula při atentátu v Sarajevu, který odstartoval první světovou válku.
Žofiina fotka v rámečku zdobí i klavír v hudebním salonku. „Klavír, na němž je fotografie otcovy sestřenice Žofie, používal při svých návštěvách u nás pradědečkův blízký přítel, skladatel Ferenc Liszt,“ připomínají průvodci.
Liszt složil speciálně pro Karla Chotka nejstaršího i jednu ze svých klavírních skladeb nazvanou Husitská píseň. Skladatelovo nejslavnější vystoupení zažil zámek koncem léta 1853 při oslavách narození Chotkova vnuka Karla, který se později stal významným fotografem, cestovatelem a také otcem tří dětí Ady, Karla a Antoinetty. A právě za dva poslední se nyní přestrojili průvodci na velkobřezenském zámku.
Nápad oslavit Den památek výjimečnou prohlídkou a zapojit do ní návštěvníky zámku, se zalíbil všem. „Chlapče, ty máš pro mě dopis,“ ptá se mladý „hrabě“ jednoho z malých návštěvníků, který svírá v ruce historickou obálku. Dala mu ji pro pana hraběte průvodkyně.
Obálka ale nakonec patřila „Antoinettě“. „Jakým právem mi otevíráš poštu, bratře,“ zlobí se „hraběnka“, protože vychází najevo její tajná láska k italskému malíři.
Divadelní způsob prohlídky se zamlouval i samotným mladým „šlechticům“, které mistrně odehráli studenti Veronika Tomsová a Michal Kroupa. „Nebylo tak těžké to nacvičit, už tu průvodcuji tři roky, tak jsem se jen vžila do toho, co znám z historie,“ říká Veronika.
Smutný konec Chotků
Bez divadla by to nešlo. Rod Chotků už neexistuje. Poslední majitel zámku Karel Chotek nejmladší se s manželkou přihlásil po válce k německé národnosti a v roce 1945 se oba vystěhovali do Německa. Zemřeli bezdětní nedlouho po sobě v roce 1970. Karlova sestra Antoinetta spáchala ve svých dvaadvaceti letech sebevraždu z nešťastné lásky k italskému umělci. Druhá sestra Ada vstoupila do kláštera. Zemřela v devětačtyřiceti letech.
Jméno rodu slavného státního úředníka, který vždycky bránil české zájmy, žije v názvech ulic a sadů. A Velkobřezenští jsou na Chotky hrdí.
Už na 7. května se připravuje speciální kastelánská prohlídka s detailním zaměřením na hraběcí rodinu. Den nato se na zámku rozjede devátý ročník závodu historických vozidel O pohár hraběte Chotka.Když o minulém víkendu vstoupili hosté do společenského sálu zámku Velké Březno, čekali na ně dva mladí lidé, oblečení do šatů z počátku minulého století. Karel a Antoinetta Chotkovi, potomci zakladatele zámku.
„Vítáme vás, pane architekte. Vás i vaše přátele,“ pozdravil mladý muž v černém. A podal ruku jednomu z mužů v návštěvnické skupině. „Před tím, než pohovořím s panem architektem o dalších úpravách zámku, zvu vás na prohlídku,“ vybídl překvapené lidi. Někteří z nich možná uvěřili, že je vítají opravdoví aristokraté a ne sehraní průvodci.
Věrný Čech Chotek
První kroky vedou do pracovny „praděda“ Karla Chotka. Ten jako purkrabí Pražského hradu v letech 1826 až 1843 zastupoval císaře, který sídlil ve Vídni. „Tuto skříň míval náš pradědeček a zakladatel zámku ve svém pražském úřadě a ukládal do ní všechna napomenutí z Vídně. Tehdy se jim říkalo „plácnutí přes nos“. A podle toho se jmenuje i skříň nasenkabinet,“ popisuje Chotkovu pracovnu jeho „pravnuk“ Karel, jinak ústecký student Michal Kroupa.
Na stěně pracovny visí mezi mnoha obrazy také podobizny dvou ušlechtilých psů. „Jmenovali se Sultán a Tyrl. Náš pradědeček totiž obdivoval jednu českou spisovatelku, jmenovala se, myslím, Němcová,“ hledá v paměti mladý „Chotek“.
Krásná Žofie a Sarajevo
Zámek ve Velkém Březně si královský purkrabí vystavěl pro léta odpočinku. Svůj život tam nakonec prožily čtyři generace Chotků. Pobývala tam i purkrabího vnučka Žofie, díky níž se rod dostal do celosvětových dějin. V devadesátých letech devatenáctého století se do ní vášnivě zamiloval následník trůnu František Ferdinand d'Este. A oženil se s ní i přes nelibost samotného císaře, kterému se Žofie nezdála dost urozená.
Žofie měla na svého cholerického manžela velký vliv a provázela ho na všech cestách, což se jí stalo v červnu 1914 osudným. Zahynula při atentátu v Sarajevu, který odstartoval první světovou válku.
Žofiina fotka v rámečku zdobí i klavír v hudebním salonku. „Klavír, na němž je fotografie otcovy sestřenice Žofie, používal při svých návštěvách u nás pradědečkův blízký přítel, skladatel Ferenc Liszt,“ připomínají průvodci.
Liszt složil speciálně pro Karla Chotka nejstaršího i jednu ze svých klavírních skladeb nazvanou Husitská píseň. Skladatelovo nejslavnější vystoupení zažil zámek koncem léta 1853 při oslavách narození Chotkova vnuka Karla, který se později stal významným fotografem, cestovatelem a také otcem tří dětí Ady, Karla a Antoinetty. A právě za dva poslední se nyní přestrojili průvodci na velkobřezenském zámku.
Nápad oslavit Den památek výjimečnou prohlídkou a zapojit do ní návštěvníky zámku, se zalíbil všem. „Chlapče, ty máš pro mě dopis,“ ptá se mladý „hrabě“ jednoho z malých návštěvníků, který svírá v ruce historickou obálku. Dala mu ji pro pana hraběte průvodkyně.
Obálka ale nakonec patřila „Antoinettě“. „Jakým právem mi otevíráš poštu, bratře,“ zlobí se „hraběnka“, protože vychází najevo její tajná láska k italskému malíři.
Divadelní způsob prohlídky se zamlouval i samotným mladým „šlechticům“, které mistrně odehráli studenti Veronika Tomsová a Michal Kroupa. „Nebylo tak těžké to nacvičit, už tu průvodcuji tři roky, tak jsem se jen vžila do toho, co znám z historie,“ říká Veronika.
Smutný konec Chotků
Bez divadla by to nešlo. Rod Chotků už neexistuje. Poslední majitel zámku Karel Chotek nejmladší se s manželkou přihlásil po válce k německé národnosti a v roce 1945 se oba vystěhovali do Německa. Zemřeli bezdětní nedlouho po sobě v roce 1970. Karlova sestra Antoinetta spáchala ve svých dvaadvaceti letech sebevraždu z nešťastné lásky k italskému umělci. Druhá sestra Ada vstoupila do kláštera. Zemřela v devětačtyřiceti letech.
Jméno rodu slavného státního úředníka, který vždycky bránil české zájmy, žije v názvech ulic a sadů. A Velkobřezenští jsou na Chotky hrdí.
Už na 7. května se připravuje speciální kastelánská prohlídka s detailním zaměřením na hraběcí rodinu. Den nato se na zámku rozjede devátý ročník závodu historických vozidel O pohár hraběte Chotka.
