V jihlavské nemocnici udělají deset tisíc odběrů ročně. To je víc než ve Zlíně, dvojnásobně velká Olomouc má jen o málo víc.
Na otázku, co má Jihlava zvláštního oproti jiným městům, lze odpovědět třeba takto: kvete tu dárcovství krve. Kromě Jihlavanů navíc jezdí zanechat 400 mililitrů životadárné tekutiny na hematologicko-transfúzní oddělení nemocnice i mnoho lidí odjinud.
„Ve městě má bezpříspěvkové dárcovství tradici. Řadu dárců už v začátcích přesvědčili lidé z místního Červeného kříže a snažili se také doktoři,“ míní František Duba. Ten chodil na odběry po čtyři desetiletí a dosáhl vůbec nejvyššího možného ocenění – Zlatého kříže I. stupně.
„Ročně odebereme krev asi desettisíckrát. Chodí k nám také lidé prakticky ze všech okolních okresů. Někteří proto, že zde pracují. Anebo v nemocnici v jejich městě nemají tolik odběrových dní jako my, a tak musejí zájemce odmítat,“ uvedla primářka jihlavského hematologicko-transfuzního oddělení Jiřina Gáliková.
Pro srovnání: Když sečtou odběry plné krve a plazmy v nemocnici v Přerově, téměř stejně velkém jako krajské město Vysočiny, mají za rok něco přes 4200 odběrů.
Zlín je o polovinu větší než Jihlava, tamější Krajské nemocnici Tomáše Bati ale do deseti tisíc chybí pět stovek. Jen zhruba o patnáct procent víc dárcovských návštěv vykazuje Fakultní nemocnice v Olomouci, městě dvakrát větším než Jihlava.
Krev z Jihlavy teče i do Prahy
Šest z deseti kapek krve odebraných v Jihlavě se použije v Praze. Čtyřikrát týdně jezdí z Jihlavy do Prahy a zpět auto se zásilkou krve. Před použitím zpracovávají veškerou krev z Jihlavy ve Všeobecné fakultní nemocnici. „S tou máme smlouvu. Krev pro nás zpracují a jen asi čtyřicet procent se jí vrací zpět. Dala by se za stejnou cenu pořídit i jinde. Jde ale o krev našich dárců, a také má delší expirační dobu,“ popisuje Gáliková.
Jihlavská nemocnice totiž díky častému styku s Prahou může dovážet jen tolik krve, kolik se skutečně spotřebuje, a kdyby to vypadalo, že nějaká zbude, může ji odprodat zase zpět. Nic se tedy nemusí znehodnocovat.
Lepším řešením by bylo zpracovávat krev přímo v Jihlavě. Do roku 2001 to bylo možné. „Pak se ale změnila legislativa a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv přestaly vyhovovat naše prostory. Přestože jsme velmi stáli o to být i zpracovatelským střediskem, nezbylo nám, než se spokojit se statutem odběrového střediska,“ uvedla mluvčí nemocnice Veronika Novotná. Díky velkému odběrateli v podobě Všeobecné fakultní nemocnice se však alespoň daří středisko vytížit.
Ocenění dárci se stěží vejdou na radnici
Nemocnice nepotřebují krev pouze na záchranu zraněných. „Chirurgické oddělení po úrazech a při operacích použije na šedesát procent krve, interní oddělení včetně onkologie čtyřicet procent,“ uvedla Veronika Novotná.
Nejčastější nemocí krve je chudokrevnost, u té se k léčbě používá hlavně plazma a destičkové koncentráty. „Dále léčíme poruchy tvorby bílých krvinek či krevních destiček, část pacientů chodí s hematoonkologickou diagnózou,“ vypočítává primářka Jiřina Gáliková.
Lidé dávající krev v Jihlavě, ať už jsou odkudkoli, oceňuje místní spolek Červeného kříže. Zrovna 27. listopadu dostanou dárci – jubilanti ocenění v gotické síni radnice. „Zlatou plaketu za čtyřicet odběrů obdrží osmatřicet lidí, stříbrnou za dvacet odběrů sto čtrnáct dárců. Síň na radnici naplní do posledního místa,“ uvedla pracovnice Červeného kříže Jiřina Prokopová.
Ceremoniál se opakuje dvakrát ročně, pouze v květnu se však v Jihlavě udělují ještě vyšší ocenění, totiž Zlaté kříže III. stupně za osmdesát odběrů krve. Takových dárců se už ale nesejdou desítky, dali by se spočítat na prstech.
Ačkoliv jde o bezplatné odběry a jakousi službu veřejnosti, jisté výhody dárci mají. Držitelům zlaté Janského plakety žijícím v Jihlavě uděluje magistrát průkazky na bezplatnou dopravu v hromadné dopravě. Za každý odběr si lze snížit základ daně, a někteří zaměstnavatelé dají v den odběru dárci krve volno z práce.
Muži smějí „chodit na krev“ pětkrát ročně, nejmenší možný časový odstup je osm týdnů. Ženy mohou na čtyři odběry za rok, a mezi dvěma z nich musí uplynout dvanáct týdnů.
Člověk dávající krev nesmí být zrovna nemocný nebo trpět nějakou nemocí chronickou. Na překážku může být i klíště přisáté v nedávné době. Dárce musí být plnoletý a vážit alespoň padesát kilogramů.
