V. I. Lenina vystřídal Masaryk | E15.cz

V. I. Lenina vystřídal Masaryk

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Komunističtí představitelé, vojáci, pionýři nebo socialistická mládež. Ti všichni figurovali v názvech ulic před rokem 1989.

Gottwald, Lenin nebo Mičurin. Jména nesmazatelně spojená s bývalým režimem značila ještě před dvaceti lety klatovské ulice. Ale kde byla místa označená těmito jmény? To dnes ví většinou jen lidé, kteří tam bydlí. Pojmenovat ulice podle komunistických prominentů bylo odrazem především osmdesátých let. Kromě nich nesly klatovské ulice názvy především podle armády. Dnešní Tyršova ulice se dřív jmenovala Rudé armády, ulice Čsl. armády je dnešní Plzeňská, Čsl. tankistů se změnila na Voříškovu a z Čs. partyzánů je dnes Podhůrecká.

I kolem náměstí řada ulic změnila název. Dnes už si jen málo lidí vybaví, že Pražská ulice byla dříve 1. máje. A přes náměstí protilehlá Vídeňská zase 25. února. „Zvyknout si na to bylo po revoluci docela těžké. Ještě dlouho poté, co z ulice 25. února vznikla Vídeňská, nám chodily dopisy se starým názvem. Ani já to neměl jednoduché. Když jsem někde vyplňoval svoji adresu, často jsem název ulice škrtal a přepisoval,“ vzpomíná Jiří Dušek. „Já měl tehdy čerstvou zásobu vizitek s Leninovou ulicí. Stačil jsem jich rozdat jen pár a najednou jsme měli místo Lenina Masaryka. Celý balíček navštívenek letěl do koše. Jen jednu jsem si z nostalgie nechal jako vzpomínku,“ říká Martin Hošek.

Pavla Novotná měla tehdy čerstvý občanský průkaz. Ten jí ale moc dlouho nevydržel, protože po změně Čsl. armády na Plzeňskou ulici vlastně podle průkazu bydlela na neexistujícím místě. Jiní si zase chtěli nechat původní ceduli, která ulici označovala. To se ovšem chtivým sběratelům nepovedlo. „Dnes bych za takovou ceduli určitě dostal balík peněz. Alespoň jsem si původní ceduli tenkrát vyfotil. Ještě to mám někde doma schované,“ vypráví Jan Frous, který bydlel ve Fučíkově ulici, dnes Studentské. Náměstí Míru si i po roce 1989 zachovalo původní název, pouze náměstí Antonína Zápotockého jsou dnešní Rybníčky.

„Já už bych se dnes podle starých názvů v Klatovech nevyznala. A to tady žiju přes třicet let. Kdybych dnes měla najít třeba nábřeží Požárníků, o kterém vím, že existovalo, tak opravdu nebudu vědět, kde to je,“ tvrdí Milena Janoušková. Pozadu za armádou a předními komunisty nezůstávali ani pionýři, mládež nebo zkrátka budování režimu. I tyhle názvy z ulic zmizely a dnes je najdou Klatované podle názvů Karafiátová, U Čedíku nebo Školní. Měnit jména ulic byl po revoluci jedním z prvních úkolů tehdejších představitelů města. Všechno ale mělo svá pravidla. Jedním bylo to, že významné osobnosti, podle kterých se teď některé ulice jmenují, musí mít vztah ke Klatovům. Navíc nebylo možné používat názvy podle jmen žijících osob. Jen málo jmen v názvech ulic po roce 1989 zůstalo nezměněno. Gorkého ulice existuje dodnes, stejně tak Kpt. Jaroše, Nuderova, Cibulkova nebo Šumavského, jejíž název byl jen poupraven na Franty Šumavského.

„Většinou jde o lidi, kteří zemřeli ještě před rokem1948 a neměli tak co dočinění s bývalým režimem. Obvykle nevadí ani jména spisovatelů, malířů a dalších umělců,“ vysvětluje pamětník Miroslav Řezáč. Z řad umělců jsou Klatovy spojeny především s Josefem Kličkou, po němž nese název i základní umělecká škola. I on se po sametové revoluci dočkal své ulice – Kličkova, která ještě před rokem 1989 nesla název Korejská. Jediný název, který se zachoval a jen částečně připomíná minulý režim, je Družstevní ulice. Název ovšem nemá vůbec nic společného s tehdejšími JZD, ale s výstavbou družstevních bytů.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.