Chomutov / S nekonečnou dávkou trpělivosti se už léta staví ke sklářskému stroji, který si sám zkonstruoval. Pod jeho rukama vznikají desítky broušených dílů, z nichž ve finále sestavuje i mistrovské kousky.
Univerzální nástrojař a optik Svatopluk Vyvážil z Chomutova je široko daleko jediným výrobcem benátských zrcadel. „Fascinuje mě u nich přesnost. I to je vlastně optická práce,“ nezapře Vyvážil svou původní profesi. Mnohé jeho výtvory zdobí ložnice žen a předsíně domů ve Francii, v Americe a Japonsku.
Začínal s letadélky
Svatopluk Vyvážil, známý též jako přeborník a trenér řecko-římského zápasu, se vyučil v přerovské Meoptě. Svému povolání se věnoval až do vojny. Začínal s plexisklem, z nějž přátelům piloval letadélka a vyřezával stojánky na fotky.
V hodonínské Dukle, kde působil jako voják z povolání, se dozvěděl, že v blízkých Dubňanech brousí křišťál. Jezdil se tam dívat a brzy si sám vyrobil kuličský stroj, speciální brusné zařízení pro skláře. „Učil jsem se na něm pracovat potají ve sklepě,“ směje se při vzpomínce na léta strávená na Moravě. Sklo se od té doby stalo jeho velkou láskou. Přes broušené sklenice na pivo se propracoval až ke křišťálovým vázám a dalším uměleckým předmětům.
Jakmile armáda vyhověla jeho žádosti o propuštění do civilu, odstěhoval se do Chomutova, do domu manželčiných rodičů. Tam si zřídil sklářskou dílnu, kde navrhuje a vyrábí benátská zrcadla.
Největší dílo
Mezi lidmi jsou oblíbená zrcadla tvaru Venezia, jejichž výroba zabere chomutovskému řemeslníkovi osmdesát až sto hodin. Pořádně zabrat mu dalo osmdesátikilové zrcadlo Galaxie složené z devíti vrstev, nad nímž strávil půl roku. „Byla to moje fantazie. Koupila je jedna společnost z Prahy. Za deset tisíc dolarů ho vyvezla do Ameriky. Za mnohonásobně vyšší cenu, než za jakou jsem jí je prodal,“ pokrčil rameny dvaasedmdesátiletý mistr. Jeho zatím posledním a největším dílem je přes dva a půl metru vysoké a metrák těžké zrcadlo složené z 250 dílů. „Pracoval jsem na něm tři roky,“ podotýká zručný muž.
S některými výrobky se jen těžko loučí. „V takovém případě si řeknu, že postavím něco dokonalejšího,“ přiznává Vyvážil. Benátských zrcadel, která má doma, by se ale nikdy nevzdala jeho žena. „Kdepak, to jsou mí miláčkové,“ poznamenává Ilona Vyvážilová.
Ozdoba ve filmech
Protože za socialismu bylo nemyslitelné prodávat výrobky ze soukromé dílny, řešil to Vyvážil přes starožitnictví. „Jedno pražské, které o mé činnosti vědělo, si u mě objednalo výrobu většího benátského zrcadla. Neřekli mi, pro koho je. Během týdne se prodalo. Teprve pak jsem se dozvěděl, že ho koupila Československá televize,“ zapátral v paměti. Krásu výrobku obdivuje v jednom z dílů Pana Tau i Vladimír Menšík. „To ale muselo stát balík,“ říká Menšík ve filmu, když se u zrcadla zastavil. Vyvážilovo dílo se objevilo také v seriálu Arabela.
