Když chce dát dneska rodič dítěti příležitost k rozvíjení výtvarného talentu, nakoupí mu bloky, čtvrtky, křídy, barvy a pastelky. V pravěku zavedl starostlivý rodič dítko k jeskynní stěně pokryté měkkým jílem. K malování stačily dítěti prstíky.
Výtvarný kroužek v jeskyni
Před 13 tisíci lety žili lidé v dnešním Dordogne v jeskyních poblíž Rouffignacu. Mezi archeology a milovníky pravěkého umění se proslavila především Jeskyně sta mamutů. Ta dostala jméno podle kreseb na stěnách. Najdeme tu obrázky celkem 158 mamutů, 28 bizonů, 15 koní, 12 koz, 10 srstnatých nosorožců, čtyři lidské postavy a jednu kresbu medvěda.
Ve stěnách jeskynního systému o délce osmi kilometrů pokrytých vrstvou měkkého jílu je toho však nakresleno mnohem více.
V roce 2006 zkoumala v Jeskyni sta mamutů americká archeoložka Leslie van Gelderová z Walden University jednoduché linie, oblouky a klikaté čáry. Došla k závěru, že je zde do narudlého jílu vyryly dětské prstíky. Poslední dva roky strávila spolu s archeology z Cambridge University výzkumem těchto dětských kreseb. Jedna z postranních jeskyní je pokryta prakticky výhradně stopami dětských prstů a vědci předpokládají, že dospělí dětem tuhle část jeskyní vyhradili. Byl to jakýsi dětský koutek nebo místo pro výtvarný kroužek. Na stěny tu malovaly čtyři děti ve věku od dvou do sedmi let.
Pětiletá výtvarnice
Stopy po prstech dospělých lidí jsou v naprosté menšině. Dokládají, že tu dospělí byli spolu s dětmi, ale výtvarné „řádění“ nechávali jen na dětech. Snad se tu měly děti nadchnout pro výtvarné umění, aby pak mohly vytvářet taková díla, jaká jsou známá nejen z Rouffignacu, ale i z jeskynních obrazáren ve francouzské Lascaux nebo španělské Altamiře.
Jeskynní malby ve francouzské Lascaux
Nejvíce toho „načmárala“ svými prstíky po stěnách jeskyní asi pětiletá holčička. Čáry vyryté její ručkou lze nalézt i vysoko na stěnách nebo dokonce na nízkých stropech, kam sama nemohla dosáhnout. Není pochyb, že ji někdo z dospělých vyzdvihl tak, aby na nepomalované plochy dosáhla. Cambridgeský archeolog Jess Cooney říká: „Dovedu si živě představit, jak ta holčička chodila od jednoho dospělého k druhému a pořád jim říkala: Já chci kreslit! Já chci kreslit!“
Z rozmístění kreseb se dá usoudit, že děti tu byly pod dozorem. Například kresby sedmileté dívky se nacházejí často v těsném sousedství nejmenšího ze čtyř dospělých. Vědci se domnívají, že to byl její dohlížející starší bratr. Děti malovaly všude. Stopy po jejich prstech najdeme i v těch nejzastrčenějších a nejhlubších koutech jeskynního systému. Na druhé straně ale nejsou tahy prstů náhodné. Je zřejmé, že děti podstoupily velmi intenzivní výuku. Někdo se rozvoji jejich výtvarného talentu soustavně věnoval. Vědci si kladou otázku, nakolik se mohly tyhle děti vůbec věnovat všednímu životu. Je možné, že jsme narazili na něco jako „vrcholové tréninkové středisko“.
