V létě jí budou dva roky a už píše knihy
Úvod do studia politické vědy, rok vydání 2007, sekce - vysokoškolská skripta, spoluautorka Hanna Cabadová. „Co je na tom divného?“ Říkáte si. Nebylo by nic, kdyby Hannu nečekala 30. srpna oslava teprve druhých narozenin. Oba její rodiče se zabývají politologií.
Tatínek Ladislav Cabada je děkanem na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, maminka Šárka Waisová na stejné fakultě vede katedru politologie. Právě ona se rozhodla dceru jako spoluautorku uvést. Proč? Prostě jí to přišlo vtipné. Navíc jí prý psaní díky svému příkladnému chování umožnila. „Obávali jsme se, aby se někdo z oboru neurazil. Všichni to snad chápou jako vydařený žert,“ říká Šárka. Navíc to asi nebude dlouho trvat a Hanna bude vydávat vlastní učebnice. Vše tomu nasvědčuje. Ale ne z politologie. Jejím oborem jsou technické vědy.
Už teď je malá Hannička nejzručnějším členem rodiny. Běžně je schopná okamžitě dešifrovat klávesové zkratky u počítače či telefonu, jejichž funkci rodiče ani netuší. Její technická specializace se projevuje také tím, že zbožňuje velké stroje. Mluvit začala zhruba v jednom roce. Mezi prvními slovy rodiče neslyšeli táta či máma, ale bagr a desta.
Na procházkách se s těmito stroji nemůže rozloučit, hladí je a říká malej, malej. „Každá naše procházka musí směřovat do pneuservisu, kde s nadšením pozorovala výměnu zimních kol třeba i hodinu v kuse,“ vypráví rodiče. Raději než v knize o krtečkovi, listuje v katalogu zahradní techniky. Oblíbila si knihy bez obrázků. Na stránky plné písmenek má oči přilepené celé hodiny. Knihu neodkládá, ani když jde na záchod. Vždy do knihovny sáhne pro tu samou. „Překlad knihy Psychologie války Lawrence LeShana.
Knihu jsme kdysi překládali s manželkou,“ říká otec. Pohádky nemá ráda ani v televizi. Večerníčka nesleduje. Nikdy si ale nenechá ujít Branky, body, vteřiny. Nezapomíná ani na své dětské povinnosti a ráda si hraje s ostatními dětmi. Jednou týdně chodí do anglické školky v Plzni. „V šatně mi řekne do páce, mazej, papa. Což znamená maminko, jdi do práce a už mě nezdržuj, já si jdu hrát,“ uzavírá Šárka Waisová.