Z výlohy na kolemjdoucí vykukují plechové kozí bradky, uvnitř hosty přivítají vysoké klenbové stropy a masivní dřevěný nábytek. Restaurace Mlsná koza na rohu Újezdu a Plaské ulice má ve svém stylu jasno. Vítejte v lidovém hostinci.
Testovací tým Sedmičky v čele s expertem na gastronomii Jakubem Řičicou navštívil restauraci na přání čtenářů.
Podnik má tvar písmene L, což jej snadno umožňuje rozdělit na bar a restauraci. Testovací tým se posadil do restaurační části.
Skvělá obsluha
Velice příjemně se hned na začátku testu uvedla obsluha. Mladá servírka působila mile a profesionálně. V průběhu stolování se nestalo, že by mezi hostem a obsluhou vázla komunikace.
„Majitelé jsou si podle mě vědomi toho, že servis prostě nesmí hosta zklamat. Jakmile se neshodnete s obsluhou hned na začátku, nesrovná to ani kvalitní jídlo,“ míní Jakub Řičica.
Stálé menu je sestavené tak, aby si vybral každý. Není z něj cítit, že by převažoval vybraný styl. Snad možná česká a slovenská kuchyně má trochu navrch.
„Není tu žádný očividný tah na branku. Kuchař zřejmě nemá vyhraněný styl a díky tomu je menu tak nějak šité na míru všem. Na druhou stranu musím ocenit, že se v něm snadno orientuji,“ zhodnotil tamní nabídku Řičica.
Skvělá domácí zelňačka
Testovací tým na úvod oslovila domácí zelňačka. Podávání polévky bylo sice jednoduché, ale efektivní. Správná barva, přesná konzistence a vynikající chuť.
„Mnohokrát se mi stalo, že zelňačka byla řídká. Zelí totiž pouští vodu, s čímž musí kuchař dopředu počítat. Tady je polévka bez jediného zaváhání či chybičky,“ myslí si Řičica.
Halušky bez brynzy
Dobře naladěný si Řičica objednal k hlavnímu chodu halušky. A zde už personál pochybil. Nepoužil pravou brynzu, která na slovenské národní jídlo patří.
I když byly samotné halušky perfektně uvařené a zcela evidentně domácí výroby, brynza nahrazená zřejmě ovčím sýrem celkový dojem srazila. Rozdíl byl hlavně v tom, že brynza se po jídle rozteče a vytvoří omáčku. Použitý sýr ale vytvořil lepidlo, které halušky spojilo.
„Neříkám, že to chutná zle, ale už z podstaty věci to nejsou halušky. Pokud někdo nemá klíčové ingredience, má se omluvit, a ne že bude takhle blbě experimentovat. Zbytečně si u hlavního jídla podřízli větev,“ říká k hlavnímu chodu Řičica, který na druhou stranu ocenil, že kuchař použil jako další důležitou ingredienci špek.
Ten k haluškám patří. Mnoho restaurací totiž používá místo špeku slaninu. Ovšem ta nedá jídlu tu správnou chuťovou patinu.
Poměrně dobré renomé si kuchař udržel i v případě dezertu. Řičica si objednal domácí tiramisu. A měl jen jedinou výtku. „Piškoty dobré, krém v pořádku, mascarpone kvalitní, ale proč proboha dávat na tiramisu jako posyp místo čokoládového prášku Granko? Zbytečné. Jinak šlo ale o dobře odvedenou práci,“ pochvaloval si Řičica dezert, což se stává málokdy.
Mlsná koza není nejútulnějším místem v Praze. Přitom by atmosféra podniku mohla být příjemnější. Vysoké klenuté stropy k zajímavým nápadům přímo vybízejí. Architekti se možná drželi zbytečně při zemi.
Speciality nehledejte
Restaurace svým stylem neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Podobně je to i s nabídkou jídel, která se zavděčí víceméně všem. Speciality tedy v Mlsné koze nehledejte.
Pokud někomu půjde o neplánovanou zastávku na oběd nebo večeři, proč ne. Mlsná koza se ale nejspíš nestane místem, kam by se hosté pravidelně vraceli. I když milá obsluha k tomu svádí.
