V moderních sportech muži ženám v Táboře nestačí

Jsem typ člověka, který si jde raději zaběhat do přírody, nebo zahrát tenis. Moderními sporty, jejichž názvům ani nerozumím, trochu opovrhuji. Po první lekci jsem ale musel změnit názor.

1. Zumba

Kamarádka si ze mě utahuje a ukazuje, jak se budu vlnit v bocích. Jdu totiž na lekci zumby pod vedením Jitky Krázlové. „Tady se prostě musí hodit bokem, a s tím se každý chlap poprat nedokáže,“ soucítí se mnou cvičitelka Krázlová. Rozhlížím se kolem sebe. Všechny tanečnice jedou v tempu. I ty nejstarší, kterým tipuji kolem padesáti. „Chodí ke mně jak mladé, tak starší ženy. Střídání pomalých a rychlých písniček fyzicky zvládne opravdu každý,“ říká po hodině Krázlová. Sama dělala závodně latinskoamerické tance a při výskoku na pódium je to znát. Kondičkou bych snad cvičení ustál, ale nechytám se na jednotlivé kreace. Vedle mě tancuje kamarádka Petra Janovská. Má ze mě legraci. „Dokážu si představit, že by se mnou přítel šel, ale to by musel být asi opilý,“ odpovídá mi, když se jí ptám, jestli by sem dostala partnera. Říkám si, že jsem si těch piv měl dát před cvičením víc.
Dozvídám se, jak zumba vznikla. Za zážitek tedy děkuji choreografovi Albertu Perésovi. Dal si jednou dohromady oblíbené latinskoamerické songy, které měl u sebe, protože si na lekci aerobicu zapomněl vzít připravenou hudbu. A zumba byla na světě. Jitka Krázlová, která má pro toto cvičení licenci, dostala od známého choreografa i podepsaný diplom.

2. Trampolíny

Jak se uskákat k smrti. Tak by se dala nazvat další etapa sportovního miniprůzkumu. Tentokrát na trampolínách u Heleny Jarešové. Po pár výskocích ztrácím rytmus. „I k nám občas přijdou chlapi, ale nikdy se nevrátili,“ říká Jarešová.
Cvičení je podle ní zaměřené hlavně na partie od pasu dolů. „Ale nechybí posilovací cviky na závěr. Občas zapojíme také vršek,“ dodává.
Leje ze mě pot. Nataša Trnavská mi z vedlejší trampolíny nabízí ručník. S povděkem přijímám. Začíná mě píchat v boku a tuhnou mi lýtka. „Důležité je správně dýchat, potom je i cvik dobře provedený,“ upozorňuje mě cvičitelka. Některé ženy při cvičení postupně odcházejí na záchod. Připomíná mi to situaci, když jsem chodil dříve častěji běhat. Ti co nemohli, převazovali si tkaničky, aby si odpočinuli. Asi se nepletu, ženy mají zřejmě stejný důvod. „To je první známka, že už někdo nemůže,“ směje se Trnavská.

3. Bosu

Posledním úkolem, který měl ukončit částečný průřez moderními fitness sporty v Táboře, pro mě byla hodina bosu. Bohužel, nebo možná díkybohu, jsem kvůli chřipce musel lekci sledovat jen z povzdálí tělocvičny. Když Olga Kundrátová začala předcvičovat, byl jsem za horečku docela rád. Ženy si před sebe nanosily laicky řečeno půlmíče a začaly na nich tancovat. „Cvičení se dá přirovnat zátěží k aerobiku, ale kroky jsou jednodušší. Jde o spojení kondičního posilování a rehabilitace. Ta se dá dobře dělat, když se bosu otočí, plochou stranou nahoru. Jdou tak procvičovat hluboké stabilizační svaly,“ přibližuje Kundrátová.
Napadá mě, jestli by nebyly cviky účinnější, kdyby ženy cvičily na boso. „To děláme právě při rehabilitačních hodinách, které vedou kolegyně vzdělané ve zdravotnictví. Při větší rychlosti by to mohlo být nebezpečné,“ upřesňuje Kundrátová.
Jako u předešlých sportů, i bosu vyhledávají spíše ženy. „Chlapi jsou sice výjimkou, ale tuhle jsem na hodině vedla táborské hokejisty. Ocenili, že je to zase něco jiného než trénink,“ uzavírá cvičitelka Kundrátová.