V posilovně mě nepotkáte | E15.cz

V posilovně mě nepotkáte

ústí nad labem

Martinu Noskovi se na běžkách dařilo. Byl členem juniorských reprezentací i dorosteneckým mistrem republiky. Dnes učí na ústecké univerzitě.

Profesor tělesné výchovy ústecké univerzity Martin Nosek začal svou běžkařskou kariéru ve třetí třídě základní školy. Při plnění odznaku zdatnosti si ho všiml dnešní šéf běžeckého úseku Svazu lyžařů ČR Čestmír Skrbek a vtáhl ho do bílé stopy.

Proč jste se závoděním přestal? Mým snem byla účast na olympiádě či na mistrovství světa, což se mi nepodařilo. Ve druhém ročníku na vysoké škole jsem si vybral studium a pověsil závodnické běžky na hřebík. Mojí závodnickou slabinou byla síla v rukách. V posilovně mě nepotkáte ani dnes.

Bylo těžké skloubit školu a sport? Na sportovním gymnáziu to šlo hladce, tam k tomu byly podmínky nastavené. Dokonce když jsme odjeli na delší dobu na soustředění, učitelé za námi přijeli a večer se nám dvě hodiny věnovali. Tím, že jsem pořád přemýšlel o lyžování, jsem se učil nárazově. To se mi později hodilo na vysoké škole. Tam už ale nešlo stíhat oboje. A škola mi do budoucna dávala větší možnosti.

Býval jste před startem nervózní? Ano. Nervozita člověka příjemně nabudí. Také jsem měl svůj rituál. Ráno před startem jsem si sám vařil ovesnou kaši. To mě uklidňovalo. Občas jsem byl naopak bez chuti, ale trenéři byli výborní psychologové a dokázali nás vyhecovat.

Jak se cítíte jako učitel? Já chtěl být hlavně trenérem, uplatnit zkušenosti z mých příprav a závodů, neopakovat chyby z minula a vychovat výborné běžkaře. Osud rozhodl jinak. Po sedmi letech učení vidím jako hlavní nedostatek jednostranné zaměření studentů. To se projevuje hlavně v technických disciplínách. Někteří nemají ke sportu vztah, to nezbytné nadšení. Mají vysoké sebevědomí, ale malé schopnosti. Snažím se je motivovat, ukázat jim krásu běhu na lyžích. Prohánět se sněhem v zasněžené krajině je balzám na duši, který nestojí moc peněz.

Sledujete olympiádu? Vše, co lze stihnout. Výhodou je, že je nyní méně sportů než na letní olympiádě a i v těch méně známých máme želízka v ohni. Prim u mě hrají běžecké disciplíny. Zvláště u biatlonu je těžké něco odhadovat, záleží na střelecké formě. Hodně bych přál úspěch Pavlu Churavému, ale samozřejmě fandím všem našim reprezentantům.

Chystáte čtvrtý ročník přeboru univerzity. Jaký bude? Musíme využít sněhových podmínek, loni se totiž neuskutečnil. Poběžíme tedy dva závody, i ten z předešlého roku. Bude to poslední víkend v únoru na Dlouhé Louce nad Osekem. Síly změříme na deseti kilometrech volnou technikou. Je to hlavně způsob, jak upevnit vztahy mezi námi kantory a studenty.

Je na Ústecku dost možností ke sportování? Určitě ano, dokonce i cena je přijatelná a přizpůsobena místním poměrům. Bohužel tu chybí tradice, protože v minulosti na tom byl region po ekologické stránce hodně špatně. Lidé proto raději zůstávali doma. Postupně se ale situace zlepšuje. Na vlastní kůži jsem poznal obrovský potenciál zdejšího okolí. Na kole jezdím do Krušných hor a Českého středohoří. Na outdoorové sporty do tiských skal, na běžky do Altenbergu.

Vedete ke sportu také dceru? Elišce je tři a půl roku a už se naučila sjíždět kopce. Je hodně šikovná, spoustu věcí od nás okouká. Vedeme ji k všestrannosti a k přirozené lásce k pohybu. Když dítě vidí, že rodiče pořád něco dělají, bere to jako samozřejmost. Vrcholový sport má ale mnoho nástrah, postačí nám, když ji to bude bavit.

Autor: ústí nad labem
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!