V parku na Mariánské louce prožily nedávno tři herecké milenecké dvojice vášnivé namlouvání, hádky i usmiřování. Představení Malá smrt bylo pohybovým divadlem, které oslovuje především divákovy emoce.
Projekt spojil tanec, divadlo a prvky akrobacie v jeden celek. Kombinace pohybu a drobných efektů se v Děčíně představila úplně poprvé. „Soubor uvedl hru na Vyšehradě,“ řekl Miloš Vavřička ze zámku.
V dutinách stromů a kolem parku hořely svíčky, které vytvořily po setmění divoké stíny. V nich hrající páry za doprovodu africké hudby, litanie i opery začaly své milostné škádlení. Bouřlivý tanec a skřeky ještě umocnilo prostředí.
Během představení prožily dvojice snad všechny podoby vztahu mezi mužem a ženou. Stále znova se vábily, zamilovávaly, míjely, zklamávaly i odmítaly.
Ledová koupel
„Moje postava je vdaná žena, která touží po dobrodružství s cizím mužem. Ovládá ji touha,“ řekla režisérka a zároveň jedna z postav Adéla Laštovková-Stodolová. „Já hraju dívku, která nedokáže stát nohama na zemi. Realita a stereotyp její lásku ničí,“ doplnila členka činohry Národního divadla Pavla Beretová.
Beretová se v parku proměnila v divoženku šplhající po stromě. „Jsem nespokojená se svým mužem a všichni mužští okolo mi připadají zajímavější. Proto svádím ženáče,“ řekla ke své roli herečka Zuzana Stavná.
Pohybové divadlo se nehrálo na jevišti, ale v prostředí parku. Rekvizitami byly stromy, tráva, listí, oheň nebo třeba voda v obrovské kádi. „Měla jsem strach, když dívka vylezla na strom a držela se jen lana. Náročné muselo být i hraní v promočeném oblečení,“ řekla divačka Jana Urbánková.
Při představení použili herci káď, ze které nabírali vodu a polívali se. Nakonec se v kádi všichni vykoupali. Promočení pokračovali v divokém tanci a milování, padali k zemi a zmítali se v blátě.
Rychlá improvizace
Po představení se museli herci pořádně usušit. „Jsme unavení a hladoví. Ale zima nám není, tanec hřeje,“ řekla těsně po představení Stodolová. „Hráli jsme ale nedávno v Polsku, kde jsme mrzli. Voda v kádi byla ledová a venku deset stupňů. Někdy si nejsem jistá, jestli nám lidé tleskají za naše výkony, nebo za to, že jsme přežili. Přece jen už je mi třicet a jsem teď navíc těhotná,“ řekla divadelnice. Každé představení je jedinečné. Naplánují se jen jednotlivé situace a zbytek tvoří náhlá improvizace.
A jak se líbilo představení děčínskému publiku? „Téma erotiky a milostných vztahů je vždycky napínavé. Hezky vymysleli i svíčky a hudbu,“ řekla Sylva Pánková. „Na můj vkus to bylo trochu divoké, ale proč ne?“ uvedl Pavel Horák. „Každé publikum reaguje jinak. Děčínské publikum se mi zdálo pozorné. Ale lidé se tolik nesmáli, jako se nám to stává jinde,“ uzavřela Stodolová.
