„Valašské jídlo, zpěv i spaní. To je moje“

Jméno Eduarda Kavaly zná na Přerovsku snad každý. Činorodý padesátiletý muž totiž starostuje v Bělotíně už od roku 1990 a pod jeho vedením se podle místních lidí vesnice za dvacet let změnila k nepoznání. Od roku 1999 je navíc předsedou Spolku pro obnovu venkova České republiky. „Bude to znít divně, ale práce je skutečně jednou z mých radostí. I přes všechna negativa a stresy,“ říká Kavala.

Starostování

To, co dělám, dělám rád. Šance ovlivňovat věci veřejné je výjimečná a vážím si toho. Nedokážu určit, co byl můj největší úspěch v práci. Když si ale uvědomím, že tam dělám dvacet let a kousek, což jsou patery volby, tak jsem moc rád, že se tady vždy sešla skupina, která se soustředila na jeden hlavní cíl – na rozvoj vesnice. Mou práci ale samozřejmě musí hodnotit jiní a ne já sám.

Svítání

Vždycky mám radost z rozednění. Od dětství jsem zvyklý vstávat brzy. Táta nás vzbudil ve tři ráno a jeli jsme na hřiby, i přes týden, protože o víkendu bylo v lese plno houbařů. Nemám problém si přivstat. Když lidi vstávají později, ve chvílích, když už všechno v tom dni frčí, o hodně přicházejí. Ráno, když se slunko vyloupne, to je zážitek. Úžasné to bylo v Japonsku, kde jsem viděl východy slunce. Obecně mám radost z malých věcí. Třeba teď na dovolené, dát si večer pivo, natáhnout se do spacáku, ráno se projít, pozdravit se s místními a dát si v bufetu polévku. To jsou takové osobní malé, ale přitom velké radosti.

Rodina

Mám radost, že naše rodina je pořád ještě kompletní ze strany rodičů a že mezi sebou nemáme rozepře, že se rádi setkáme a máme si o čem povídat. Jsem rád, že mi dcera nevyčítá, co jsem jí připravil za dětství. Že mi nikdy neřekla, že jsem se věnoval víc práci než jí. Nastupoval jsem do funkce starosty, když měla půl roku a za těch dvacet let jsem byl s rodinou na týdenní dovolené jen čtyřikrát nebo pětkrát. Je to moje hloupost, ale je to tak.

Zpívání

Mám rád zpívání. Jsem v univerzitním sboru Chorus Ostrava, což je sbor ekonomické fakulty Vysoké školy báňské. Jezdíme na koncerty a zrovna před čtrnácti dny jsme se vrátili z koncertního turné ve Španělsku v Malaze. Vystupovalo nás tam přes čtyřicet. V celém sboru je nás zhruba šedesát. Od roku 1979 jsme projeli kus světa. K takovým nejexotičtějším zemím patří Japonsko a Mexiko, koncerty jsme měli i v Brazílii, Uruguaji, Rusku a v mnoha evropských zemích.
Kromě toho ještě vypomáhám v druhém sboru v pěveckém sdružení Slezská Ostrava, se kterým jsme byli například v českém Banátu v Rumunsku. To byl neskutečný zážitek. Vesnice má asi 150 lidí a na koncert přišlo 130 diváků, skoro celá vesnice. Lidi byli nadšení, to se u nás nestává.

Valašské jídlo

Dobré jídlo, to je moje. A nemusí to být ani nic extra. Rád si dám třeba švestkové knedlíky nebo bramborové placky. To je taková specialita. Těsto na bramboráky s česnekem se dá na pánev, pak se na to dají uvařené sušené švestky a zakysaná smetana, potom se dá druhá vrstva bramborákového těsta a musí se to šikovně na pánvi obrátit. To je staré valašské jídlo, levné, velmi syté a opravdu moc dobré.

Dobré víno Ocením, když si můžu sednout a dát si dobré víno. Radost mám samozřejmě pokaždé o to větší, když si ho můžu vypít s přáteli.

Klidný spánek

Mou radostí je, když se můžu v klidu a v pohodě vyspat. Když si mně dřív někdo stěžoval, že nemůže spát, tak jsem to zlehčoval. Teď už ale ne. Je skvělé, když můžu na chvilku vypnout, odsunout stres jako teď na dovolené a před usnutím mně to v hlavě nešrotuje. V klidu se vyspat, to je úžasné.