Když v noci z 18. na 19. dubna 1945 nacisté popravili střelou do týla devatenáct mužů ze Zákřova nedaleko Přerova, bylo Bohumilu Gračkovi teprve šest let. Muž, který se narodil dva týdny před vypuknutím druhé světové války, si dodnes události po masakru detailně pamatuje.
Místem tragédie před pětašedesáti lety procházel s babičkou. Se smutkem v očích si prohlíželi zbytky boudy, ve které nacisté spálili těla jejich sousedů z vedlejší vsi. „Živě si vzpomínám na bolestný pláč a nářek pozůstalých. Jako malý školák jsem se tam pak často vracel, abych položil kytici lučních květin,“ popisuje Gračka.
Provokace Gestapa
Zákřovská tragédie byla podle historiků, kteří ji zmapovali téměř minutu po minutě, vyprovokovaná akce Gestapa. Poručík z kozáckého praporu při ní tehdy vystupoval jako sovětský parašutista a dva přerovští gestapáci jako partyzáni. Obcházeli okolní vesnice a v Zákřově se jim od jedné rodiny dostalo podpory. O spolupráci obyvatel s partyzány mělo gestapo informace od místního udavače.
Následoval krutý trest. „18. dubna kolem půl deváté večer přitáhli silně vyzbrojení kozáci ze všech stran k Zákřovu,” líčí přerovský historik Pavel Kopeček. Pancéřovou pěstí vojáci zapálili jeden dům, začali ve vesnici rabovat a spoutali třiadvacet mužů. Místní obyvatele brutálně vyslýchali a mučili. Čtyři muže, kterým bylo přes padesát let pustili, zbytek poslali na smrt. Včetně ještě nedospělých chlapců.
Odvezli je na samotu k lesní boudě u místa zvaného Kyjanice. „V této boudě všechny střelili do týla. Roli katů sehráli s největší pravděpodobností příslušníci přerovského gestapa Ernst Geppert a Josef Hykade. Boudu pak obložili dřevem, polili benzinem a zapálili. Příští den se místo zločinu snažili zamaskovat příslušníci německé pohraniční policie, kteří spáleniště rozhrabali a ohořelé zbytky těl zasypali zemí,“ vypráví Kopeček.
Až o tři týdny později, kdy válka po šesti letech útrap skončila, mohli Češi těla vyhrabat. Lékařské ohledání ukázalo, že oběti měly zpřerážené kosti, ani jedna neměla neporušenou stehenní kost. Popravení muži museli před smrtí nelidsky trpět.
Zvláštní mše
Gračka vzpomíná, že krátce po masakru sloužili kněží z nejbližších farností zvláštní mši. „Byl jsem na ní s celou svou rodinou. Trvala asi dvě hodiny. Před skončením nesli skauti pochodeň z místa tragédie do Zákřova,“ vzpomíná na dojemnou chvíli pamětník.
Zákřovský masakr je pro něj nejsilnější vzpomínka z druhé světové války. „Pamatuji si události asi od svých tří let. To co se dělo po tragédii, bylo plné lítosti a hořkosti. Na nevinné oběti nesmíme nikdy zapomenout,“ říká s dojetím.
Zákřovskou tragédii dodnes připomíná památník. Jeho podstavec má rozměr boudy, ve které muži uhořeli. V základech je krypta s dubovou rakvičkou, v níž je uložený popel mužů se zbytky ohořelých trámů boudy a v přiloženém měděném pouzdru jsou i spisy o masakru.
Máte také vzpomínku na nějakou významnou historickou událost na Přerovsku?
