Válová se vrátila do školy. S výstavou

Jubilejní výstavu připravila kladenské malířce Jitce Válové Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. V padesátých letech začala studovat ve sklářském atelié-ru u profesora Josefa Kaplického, nakonec přestoupila ke svému dvojčeti, sestře Květě, do ateliéru Emila Filly. Studia absolvovala přesně před šedesáti lety.
„Filla mi vyhovoval nejen jako pedagog, ale také jako člověk. S ním jsme se dostali i k monumentálním obrazům. U něj jsme opravdu studovali, každý den jsme měli model, třeba jsme se chvíli na něj dívali, potom ho kreslili zpaměti,“ vzpomíná osmaosmdesátiletá malířka, která tvoří dodnes.
Během studia chodili studenti na kresebnou práci do hutí nebo dolů. Jitka si vybrala jatka. Přestože při pohledu na zabíjená zvířata trpěla, překonala to. „Vznikly pak její expresivní kompozice z propletených zvířecích těl, zřetelně odkazující k Fillovým alegorickým zápasům,“ uvádí kurátorka výstavy Jitka Válí – Lité kresby v Galerii VŠUP Dagmar Šubrtová.
Zápas člověka se sebou samým, určitý spiritualismus provází díla Jitky Válové po celý život. Část z těchto prací viděli před necelým měsícem návštěvníci Topičova salonu na pražské Národní třídě.
Výstava na VŠUP je jiná. Představuje malířčiny lité kresby vznikající na základě poslouchání hudby. „Hudební rytmické záznamy skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, Bohuslava Martinů i jazzmanů zaznamenávala již v 60. letech. Litá kresba, ke které se nyní znovu vrací, je barevnější, jemnější a laskavější,“ dodává Šubrtová.