Vánoce u známých lidí se neobešly bez zlatého prasátka | E15.cz

Vánoce u známých lidí se neobešly bez zlatého prasátka

Naďa Jandová

Jak prožívaly Vánoce v dětství osobnosti Přerovska? S vůní omamného šeříku, se zlatým prasátkem, v báječné rodinné atmosféře.

Nejvíc se na Vánoce těší děti. Na dárky, nazdobený stromek, prskavky, na figurky v betlému i pohádky v televizi. Jak prožívaly Vánoce osobnosti Přerova a Hranic, když byly malé?

Pavel Cimbálník:
Digitálky od Vietnamce

Vánoční stromeček postavený na stolku a na něm spousta lákavých dobrot ve staniolu, které lákaly k zakousnutí. Není divu, že se bratrům Cimbálníkovým podařilo několikrát stromek převrhnout. Na třicet let starý zážitek ředitel přerovské knihovny Pavel Cimbálník nikdy nezapomene.

O pár let později, jako třináctiletý školák, chtěl najít pod stromečkem digitální hodinky. „Psal se rok 1985 a takové věci v obchodech běžně nebyly,“ popisuje Cimbálník. Už tehdy ale přičinliví Vietnamci uměli zalepit díru na trhu. A protože přijeli do tehdejšího Československa pracovat jako dělníci, prodávali nedostatkové zboží v přerovských podnicích.

„Táta hodinky sehnal v chemičce, kde pracoval,“ vzpomíná Cimbálník. Aby dětem čekání na vytoužený dárek trochu ozvláštnil, připravil pro ně otec hru. Hodinky načasoval a ty začaly hrát jednu ze svých melodií ve chvíli, kdy si bratři rozbalovali dárky. „Jenže pod stromečkem hodinky nebyly, i když jsme postupně všechno rozbalili. Nakonec jsme je našli v balíčku na skříni,“ vzpomíná na jeden z příjemných vánočních zážitků Pavel Cimbálník.

Lubomír Dostál:
Když padal stromeček

Přerovský kreslíř a humorista Lubomír Dostál pochází z Říkovic. Na tuto vísku má nejkrásnější vzpomínky na Vánoce, které tam prožíval společně s rodiči a bratrem.

„Jako malí kluci jsme byli strašně nedočkaví. Už před Štědrým dnem jsme se snažili najít po nejrůznějších skrýších dárky, které nám měl donést Ježíšek. Brácha byl o tři roky starší, takže už to měl víc zmáknuté než já,“ směje se dávné vzpomínce Dostál.

Nikdy nezapomene na Vánoce v roce 1972. Tehdy měl sedm let a nemohl se dočkat, až se rozsvítí stromeček a táta pootevře okno, aby k nim mohl „tajemný pán“ s nůší dárků.

„Od rána jsme s bráchou byli neposední. Maminka už chystala bramborový salát a my jsme s tátou nastartovali trabanta a jeli k dědovi, aby nám zabil kapra. Přivezli jsme ho zpátky domů a vydali se na rybník do Žalkovic bruslit a hrát hokej, aby nám čekání rychleji uběhlo,“ vzpomíná Dostál.

Když se vrátili, bylo už všechno připravené na příchod Ježíška. „Jenže bratr byl nedočkavý, takže vešel do obýváku dřív a nešikovně přitom shodil stromeček. Všechno nakonec dobře dopadlo, i těch dárků jsme se dočkali,“ popisuje Lubomír Dostál.

Jaroslav Hýzl:
Formuli má dodnes

Přerovský triatlonista Jaroslav Hýzl rád vzpomíná na Vánoce, kdy mu bylo devět let. Pod vánočním stromkem objevil šestikolovou formuli Tyrrell na dálkové ovládání.

„Tenkrát to byla pecka. Když hračka později přestala fungovat, ustřihl jsem kabel a pověsil si ji na zeď jako dekoraci. To jsem měl už hodně přes dvacet let. Ale bylo mi prostě líto ji vyhodit,“ říká bývalý reprezentant v triatlonu.

Teď už sice formule stěnu Hýzlova bytu nezdobí, ale čtyřicetiletý sportovec má oblíbený vánoční dárek pořád. „I přes veškeré stěhování, které jsem absolvoval, bych tu formuli někde doma objevil,“ věří Hýzl.
Nejkrásnější Vánoce na něj ale teprve čekají. „V květnu se nám narodila dcera Kateřina. Moc ráda se dívá na světýlka a letos poprvé uvidí vánoční stromeček,“ nemůže se dočkat Jaroslav Hýzl.

Brigita Ročňáková: Plast z NDR shořel

Pro módní návrhářku Brigitu Ročňákovou z Hranic jsou Vánoce kouzelné v tom, že je rodina pohromadě. Na svátky v dětství vzpomíná ráda.

„Navzdory nedostatku čehokoliv jsme měli i v tehdejší době pod stromečkem vždy přeplněno. Živě si pamatuji, když jsem ve třech letech dostala tříkolku s obrovskými gumovými koly. To bylo něco! A k tomu pláštěnku s autíčky,“ vzpomíná Ročňáková, která tenkrát nechtěla pláštěnku sundat a slézt z tříkolky.

K jejím vzpomínkám na dětství patří i vánoční zvyky. „Každoročně jsme s našimi kapali vosk do vody a pouštěli po vodě skořápky se svíčkami. Jenže ve velkém plastovém lavoru z NDR. A když jsme si tak jednou vyšli ven zapalovat dýmovnice, po návratu bylo na podlaze plno vody. Jedna ze skořápek se totiž dostala blízko k okraji a plast z NDR nevydržel žár české svíčky,“ dodává Brigita Ročňáková.

Oldřich Sedláček:
Zlaté prasátko existuje

„Zlaté prase existuje,“ konstatuje podnikatel Oldřich Sedláček z Hranic a přidává zajímavou vzpomínku na vánoční svátky. „Můj nevlastní dědeček mě jako malé dítě vyhladověl tak, že jsem viděl zlaté prase, jak běží po střeše protějšího domu. Postil jsem se tak, že jsem měl takovou halucinaci,“ vypráví Sedláček. Dodal, že si do příštího roku přeje, abychom hlady neviděli zlaté prasátko všichni. „Kvůli našim politikům,“ vysvětluje podnikatel.

Na Vánocích má rád pohodu, ale problémy mu dělá výběr dárků. „Všichni všechno máme. Když člověk běhá po obchodech a hledá dárek, je to těžké. Musí to přijít tak, že něco uvidím a hned vím, že je to pro určitého člověka,“ sděluje Oldřich Sedláček.

Marie Veřmiřovská:
Vánoce s vůní šeříku

Na Vánoce provoněné jedličkou a šeříkem vzpomíná principálka přerovského loutkového divadla Marie Veřmiřovská. „Dědeček s babičkou měli zahradnictví na Malé Dlážce a my s rodiči a bratrem jsme u nich trávili opravdu kouzelné Vánoce. Děda nám pravidelně vypěstoval šeřík, který omamně voněl. Přesně věděl, kdy ho má vykopat, aby okolo 24. prosince vykvetl,“ tvrdí Veřmiřovská, která se narodila v posledních dnech druhé světové války. Dodnes si pamatuje i na „stříbrné“ Vánoce. „Bylo mi asi pět let a vybavuji si vzpomínku na chvíli, kdy zazvonil zvoneček, otevřely se dveře do obýváku a tam stál nádherný strom, oděný do stříbra,“ vzpomíná Veřmiřovská.

Které dárky jí a mladšímu bratrovi Františkovi udělaly největší radost? Jednou dostali dřevěného houpacího koně, jindy jim Ježíšek nadělil houpačku na zavěšení do dveří. Zapomenout nemůže ani na přátelskou atmosféru, kterou u prarodičů zažila.

„Dědeček měl nádherný psací stůl. Seděli jsme s bráchou na něm, nad námi tikaly starodávné hodiny a my s otevřenou pusou poslouchali dospělé. Nikdy nás neodháněli, a mluvili s námi jako se sobě rovnými,“ podotkla Veřmiřovská. Vzpomíná i na to, jak s dědou s lucerničkami chodili do skleníků zatápět. „Pod nohami nám křupal sníh a před námi se mihotalo světlo ze svíčky v lucerně,“ popisuje zimní idylu Marie Veřmiřovská.

Václav Vlasák:
Vánoce s velkou rodinou

Člen skupiny Citron a majitel restaurace a penzionu v Hranicích Václav Vlasák (na výřezu snímku vpředu) si nedovede představit Vánoce jen v úzkém rodinném kruhu. „Byli jsme velká rodina a ke štědrovečerní večeři se nás scházelo třináct až šestnáct. Sedával s námi i bratr mé maminky, akademický malíř pan Vlodek. Vždycky bývala úžasná atmosféra. Děda dělal roky zahradníka v USA v Lincolnově parku, a tak nazdobil tři a půl metru vysoký vánoční strom sušeným ovocem a čerstvými jablíčky. Pro nás děti to bylo úžasné, pod velkými větvemi stromku jsme měli hodně dárků,“ vypráví Vlasák.

Jeho babička, vynikající kuchařka, vařila na Štědrý den několik polévek. „Měli jsme rybí, hrachovou, kyselou a takzvanou milionovou – ta byla s kapáním z krupice. Všechny byly vynikající. A babička také pekla na kamnech, kde se topilo dřevem, bramborové placky,“ vzpomíná Vlasák.

Zážitkem pro něj bylo i pozorování zajíčků, bažantů a srnek, které přicházely na jejich zahradu u domu pro připravené pamlsky. „A chodil k nám Ježíšek. Vždycky někdo přišel v jeho kostýmu s košem dárků. Vánoce byly nádherné. Moc rád na to vzpomínám. I dnes se snažíme, aby nás u stolu bylo hodně, zveme tatínka od manželky, sestru,“ popisuje Václav Vlasák.

Autor: Naďa Jandová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!