Vápenné pece Vojtěšské hutě | E15.cz

Vápenné pece Vojtěšské hutě

Kladenské vápenné pece tvoří pozoruhodnou technickou zvláštnost a ojedinělou památku svého druhu. Jsou jednou z posledních připomínek slavné Vojtěšské hutě. Ve stručnosti si připomeňme vývoj tohoto průmyslového závodu.

V polovině 19. století založil významný český průmyslník Vojtěch Lanna s několika společníky železárnu. Na Kladensku v té době podnikatel už působil prostřednictvím společnosti Pražské uhelné doly u Kladna, kterou založil spolu s Václavem Novotným v roce 1847. Když byla roku 1850 poblíž Nučic u Prahy objevena bohatá ložiska železné rudy, Lanna neváhal a rozhodl o rozšíření své činnosti také do oboru hutnictví.

Roku 1850 byla družstvu sestávajícímu z Vojtěcha Lanny, Alberta Kleina a Václava Novotného udělena dekretem horního hejtmanství v Příbrami koncese ke zřízení železárny, v roce 1854 bylo započato s výstavbou vysoké pece, která byla vysvěcena a zapálena v lednu 1855. Následovala druhá vysoká pec, která byla zprovozněna v roce 1856. Jednalo se o mohutné zděné pece belgického typu. Každá z pecí měla rozdílný profil, aby byl nalezen ten nejvýhodnější. Architektonické formy kladenských pecí byly inspirovány italským hradním stavitelstvím. Huť byla na počest Vojtěcha Lanny nazvána Vojtěšská.

O další rozvoj se zasloužila investičně silná Pražská železářská společnost, která vznikla v roce 1857 sloučením kladenských kamenouhelných a železářských těžařstev a přistoupením několika dalších podílníků. V letech 1858-1860 byly vybudovány další čtyři vysoké pece. Jako autor architektury vysokých pecí se často uvádí významný český architekt 2. poloviny 19. století Vojtěch Ignác Ullmann, jeho autorství však není zcela potvrzeno.

#####Historie vápence

Surovinou pro zavážku do vysoké pece je také vápenec, který slouží jako struskotvorná přísada. Pro představu: staré vysoké pece se zavážely třemi vozíky koksu, dvěma vozíky vápna a jedním vozíkem rudy. Vápenec pro vysoké pece Vojtěšské hutě se těžil v lomech u Tachlovic a také ve známém lomu Velká Amerika u Mořiny.

Později, ve 20. letech 20. století, přišel profesor J. Šárek na myšlenku výrazně uspořit energii při výrobě železa tím, že se do vysoké pece bude sypat již vypálené vápno (při klasickém postupu dochází k vypálení vápence na vápno přímo ve vysoké peci). Úspora spočívala v tom, že k vytápění vápenných pecí se využil vysokopecní plyn, který byl vháněn potrubím do pecí asi v 1/3 jejich výšky.

A tak byl v roce 1927 zpracován projekt firmou Oberschlesische-Industrie-Bau A. G., Gleiwitz. Výstavby se ujala firma Pittel a Brausewetter Praha a v roce 1929 byly dostavěny vápenné pece č. III a IV. Do roku 1940 se počet pecí rozrostl na konečných pět.

Vápenky mají tvar komolého kužele o výšce přes 30 metrů. Vnější zdivo je vyzděno z červených přepálených cihel, vnitřní zdivo je ze žáruvzdorných šamotových cihel. U pece č. V se projevil technický pokrok v konstrukci pláště - namísto masivní zděné konstrukce bylo použito subtilnější zdivo s ocelovým opláštěním. Uvnitř těchto věží se nacházel vyzděný vnitřní kužel.

Vápenec se k vápenkám dovážel po železnici, která k nim přiléhala z jedné strany a byla vyvýšená oproti patě věží asi o devět metrů. Z mohutných kolejových drtičů se vápenec vysypal dolů do násypek a odtud po vytřídění putoval výtahem vzhůru k hrdlu -kychtě - pece. Zde byl pomocí vratného mechanismu do pece vysypán a poté se pálil na vápno v prostoru mezi zmiňovaným vnitřním kuželem a pláštěm věže. Po vypálení se vápno vybíralo otvorem v podstavě pece na protilehlé straně oproti násypníkům a odváželo se k 75 metrů vzdáleným vysokým pecím.

Na tělese pecí byly kromě příhradových výtahových věží také ocelové lávky umožňující v několika úrovních obsluhu litinových dvířek otvorů pro regulaci teploty, komíny pro odvod zplodin, propojující lávky a schodiště. Vzhled vápenných pecí byl tedy jiný, než jak ho známe dnes, protože tyto ocelové prvky se nedochovaly. I tak působí trojice věží monumentálně a vytváří dominantu celého prostoru bývalé hutě.

#####Chátrající symbol

V roce 1976 byl ukončen provoz hutě, od roku 1946 nesoucí jméno maršála Koněva, a tudíž i vápenných pecí. Dodnes se zachovaly věže č. III, IV a V a jsou asi nejvýraznějším mementem zašlé slávy hutě. V roce 2008 byly vyhlášeny nemovitou kulturní památkou, jejich stav je však neutěšený, věže jsou neudržované a chátrají.

V současné době je celý areál bývalé hutě bohužel ve stadiu pozvolného úpadku, mnoho historických průmyslových objektů již zaniklo nebo zaniká, novou náplň nalezla po ukončení výroby jen menší část původních objektů. Město Kladno sice počítá s územím hutě jako s rozvojovou zónou, konkrétní plány na využití území bývalé hutě Koněv však zatím chybějí. Územní plán je ve stadiu konceptu a lokalita hutě je v něm vedena jako transformační zóna. Na většině území je navrženo pokračování v tradici průmyslové výroby, v západní části přilehlé k centru města se však počítá i s integrací obytné funkce a městské občanské vybavenosti. Provedená analýza ekologických rizik potvrdila značnou ekologickou zátěž území a město již podniká kroky k zajištění sanace.

O popularizaci a odkaz areálu hutě se stará občanské sdružení Kladno-Koněv, které zřídilo naučnou stezku po hlavních zajímavostech areálu bývalé hutě. Na trase je instalováno několik informačních panelů, ze kterých se návštěvník dozví základní informace o historii a funkci jednotlivých dochovaných objektů, jako jsou rudné zásobníky, plynojem, prádlo uhlí, koksovna a další. Návštěvu lze doporučit všem milovníkům průmyslového dědictví. Ačkoli mnohé z objektů jsou dochovány téměř v torzálním stavu, je návštěva silným zážitkem. Na požádání je možné absolvovat i komentovanou prohlídku.

Řadu námětů, jak toto území revitalizovat a začlenit do struktury města, představili letos na výstavě v kladenské Zámecké galerii studenti Fakulty architektury ČVUT v souboru projektů vzniklých v letech 2004-2011. V jejich projektech se objevily návrhy na novou obytnou městskou čtvrť, terminál MHD s připojením na rychlodráhu Kladno-Praha, transformaci koksovny na věznici, vědeckotechnický park aj. Katalog z výstavy lze zhlédnout na webových stránkách sdružení http://www.kladno-konev.cz.

Přes veškeré snahy nadšenců se zatím nepodařilo uvést v život projekt na záchranu trojice vápenných pecí. Doufejme, že se to v dohledné době podaří, protože by byla mimořádná škoda o tento symbol slávy kladenského hutnictví přijít.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!