Vášně Jozefa Golise. Jídlo a fotbal

Dušan Uhrin, Jozef Chovanec, Karel Brückner, Petr Rada, Ivan Hašek, František Straka a Michal Bílek. Během posledních patnácti let se u fotbalové reprezentace vystřídala celá řádka trenérů. Jedna věc se ale nezměnila. Celou dobu reprezentantům vaří ostravský kuchař Jozef Golis. „Začal jsem v roce 1995, v době, kdy se hrála kvalifikace na mistrovství Evropy v Anglii. Pracoval jsem v kuchyni na Bazalech, kde tenkrát nároďák odehrál dva zápasy. Po utkání proti Bělorusku mě oslovil tehdejší sekretář fotbalového svazu Rudolf Baťa, zda bych si troufnul odjet s týmem i na odvetu do Běloruska a vařit jim. Moc jsem neváhal a nabídku jsem přijal,“ zavzpomínal na začátky u reprezentace Golis.
Českému týmu tehdy možná přinesl štěstí. Nejenže se mužstvo do Anglie probojovalo, ale navíc šokovalo celou Evropu, když dokráčelo až do finále. „Rudolf Baťa sice po Bělorusku říkal, že se mnou počítá do Anglie, ale bral jsem to s rezervou,“ řekl Golis. S týmem objel ještě další tři evropské šampionáty a fotbalistům vařil i na mistrovství světa v Německu. Kulinářské laskominy ale hráčům nepřipravuje sám. „Většinu práce dělám osobně. Vařím všechna hlavní jídla. Oblohy a podobné věci ale chystá personál z hotelu, kde je reprezentace ubytována,“ prozradil Golis.
Práce v kuchyni mu sice zabere spoustu času, ale zápasy reprezentace si rozhodně ujít nenechá. „Každé utkání sedím na tribuně a myslím, že ty zápasy prožívám ještě intenzivněji než naši fanoušci. Jsem součástí realizačního týmu, který se stará o kluky, a to byl vždycky můj sen. Toužil jsem mít možnost nasávat atmosféru kolem reprezentace a už spoustu let jsem v podstatě její součástí,“ uvedl Golis. Od roku 1995, kdy v národním týmu začínal, se v něm vystřídali osobnosti jako Jiří Němec, Miroslav Kadlec, Pavel Nedvěd, Karel Poborský nebo Jan Koller. Současný prapor nesou Tomáš Rosický s Petrem Čechem, a jak se mění tým, mění se i stravování. „Když jsem začínal, tvořili kádr z půlky krajánci a z půlky hráči z domácí ligy. Dneska většina hraje v zahraničí a všichni jsou zvyklí na kvalitní jídla. A musím přiznat, že i já jsem se od nich mnoho naučil,“ porovnal změny za šestnáct let u týmu Golis.
A co po něm dnešní hráči například vyžadují? „Takovou velkou změnou je používání olivového oleje. V Anglii ho nikdo moc nechtěl, ale o čtyři roky později na šampionátu v Belgii a Nizozemí už ho vyžadovali všichni. Připravovali na něm všechno a já si říkal, že se z toho podělají,“ smál se Golis. Občas se s týmem dostal i do míst, kde ho stav kuchyně vyděsil. „Byl jsem třeba v poválečné Gruzii, kde to bylo opravdu hrozné. Všechno špinavé, zrezivělé, ale musím říct, že ani na Západě to není kolikrát ideální. Majitelé kladou největší důraz na to, co vidí host a zázemí je o dost horší,“ řekl Golis.
Rodák ze slovenské Kysuce, který už třicet let žije v Ostravě, si většinu přísad vozí z domu. „Většinou je to tak kolem stovky kilo nejrůznějšího koření. Ale vzpomínám si, když jsme jeli do Anglie, tak jsem vezl přes tunu potravin. Tehdy měli všichni strach z nemoci šílených krav, tak jsme s sebou vezli i maso,“ zavzpomínal ostravský kuchař. A jak sám přiznal, i mezi fotbalisty se najde spousta těch, kteří si s vařečkou rozumí. „Na EURO 2000 se kluci vsadili, kdo z nich udělá nejlepší bábovku. Pavel Kuka tvrdil, že má nějaký recept od babičky, a že se nám budou sbíhat sliny nad jeho bábovkou. Měl pravdu, fakt se mu povedla a sázku zaslouženě vyhrál,“ dodal Golis.