Když před dvěma sty lety olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský zakládal alej, netušil, že jednou kolem ní vyrostou sídliště a frekventované silnice. Dnes mu Olomoučané musí být za jeho osvícenou myšlenku vděční. Díky němu nemusí cestovat za město, ale kus přírody mají přímo za domem.
Parky se postupně rozrostly na více než sedmačtyřicet hektarů. A Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady se staly oblíbeným místem vycházek i útočištěm pro řadu živočichů.
„Žije tady mnoho druhů ptáků, mezi nejpočetnější patří holub hřivnáč. Lidé mohou vidět pěnkavy, sojky, strakapouda nebo kachny divoké,“ vypočítává vedoucí oddělení sadů Zdeněk Vinkler.
V dutinách stromů hnízdí také sýkorky, lejsci, špačci nebo puštík obecný.
V parcích se objevují ježci, kuna skalní, bažanti, občas sem zavítá i zajíc. Velmi oblíbené, hlavně u dětí, jsou veverky. Po vichřici před šesti lety jich ubylo, ale teď už je lidé v parcích opět mohou spatřit. Mnohé ztratily svoji přirozenou plachost a nechávají se krmit.
„Chovají se jinak než v lese. Kolegyně dávala oříšky na okno a jedna veverka si pro ně pravidelně chodila,“ říká Naděžda Krejčí z Výstaviště Flora.
Bez nepřátel
Zvířata se životu ve městě přizpůsobila, hluk z okolních ulic, znečištěné ovzduší ani lidé jim nevadí. „Pud sebezáchovy u nich stále funguje, ale nemají tady tolik přirozených nepřátel jako v lese,“ poznamenal Vinkler.
Dobré podmínky a dostatek potravy svědčí i dalším zvířatům. V parku se zabydlelo několik druhů chráněných netopýrů, například netopýr hvízdavý a rezavý.
„Pro ně jsou důležité hlavně dutiny a pukliny ve starších stromech. V lesích, kde se těží dřevo, taková místa nenajdou,“ vysvětluje Miroslav Kutal z olomoucké pobočky Hnutí Duha.
Řídké, prosluněné porosty obsadili také vzácní brouci. Odborníci zde při nedávném průzkumu potvrdili výskyt roháčka, kovaříka rezavého nebo kriticky ohroženého tesaříka drsnorohého. Ten se v České republice vyskytuje pouze ve dvou lokalitách, z nichž jedna je právě v olomouckých parcích. Kvůli němu také vloni při kácení Rudolfovy aleje jeden strom nechali na svém místě.
Aby o své úkryty v pokácených stromech nepřišli ani chránění netopýři, udělali pro ně ekologové speciální budky.
Toulaví pávi
Většina zvířat, na které lidé při procházkách v parcích narazí, se zde zabydlela bez zásahu člověka. Výjimkou jsou pávi. Jejich chov ve Smetanových sadech sahá do dvacátých let minulého století a zasloužil se o to malíř Joža Úprka. V té době vznikla v parku malá zoo. Děti se sem chodily dívat na srnky, čápy, labutě, husy i opičáka.
Nyní jsou pávi ve dvoře v blízkosti hlavní aleje ve Smetanových sadech. Kvůli jejich pronikavému křiku je není možné minout.
„Vždycky při cestě přes park se tady zastavíme a pozorujeme je. V poslední době je jich ale méně než dřív,“ říká Lucie Bartáčková, maminka čtyřleté Terezy.
Počty zvířat se opravdu mění. „V některých letech tvořilo hejno až dvanáct ptáků, v současné době máme pět pávů a čtyři perličky. Chystáme se, že dokoupíme další pávici,“ poznamenala Krejčí.
Některá zvířata uhynula, velkým nebezpečím jsou pro ně volně pobíhající psi. „Mnohdy dojde ke zranění, naposledy jednu perličku roztrhal pes. Je to vina nezodpovědných majitelů,“ dodává Krejčí. Někdy se také zvířata ztratí, protože pávi jsou velcí tuláci. Hlavně na jaře vyrážejí z parku a toulají se po okolí. Mnohdy urazí i velké vzdálenosti. Jednoho našli chovatelé až na sídlišti poté, co na něj upozornil majitel auta, na kterém páv seděl.
