Když vám ještě není ani osmnáct let a vaše největší záliba spočívá v lahvích alkoholu, na pochvalu od rodičů a učitelů to zrovna není. S Václavem Abrahamem je to ale jiné. Dvacetiletý mladík se díky tomu vypracoval do české barmanské špičky v disciplíně flair, tedy show plné pohazování s lahvemi, šejkry a dalším náčiním.
Že se mu studium na střední škole, kde se kromě pravidel českého pravopisu nebo fyzikálních zákonů učil také míchat alkoholické drinky, vyplatilo, není důvod pochybovat. Sbírá úspěchy v soutěžích, a letos se předvede dokonce na Kubě ve finále prestižní soutěže Havana Grand Prix nebo na mistrovství světa v čínském Pekingu.
Jeho umění mohou lidé obdivovat i ochutnávat v pražském baru Mazanej Králíček.
Učil jste se míchat drinky ve škole, to snad v každém hned vyvolá jednu zvídavou otázku. Mohli jste jako studenti i ochutnávat?
Když jedete na soutěž, na kterou máte vymyslet drink, tak ho prostě musíte ochutnat. Nikdy jsme se ve škole neopili, takže si myslím, že to vše proběhlo s rozumem.
Ve vaší disciplíně ale nejde jen o chuť koktejlů. Popište, v čem flair spočívá.
Slyšel jsem už spoustu vysvětlení či překladů disciplíny flair bartending, ale nejjednodušší je popsat ho asi jako házení s lahvemi, šejkry, ledem či jiným barovým náčiním. Jde o to nabídnout hostovi baru něco navíc než jen drink. Pobavit ho a ukázat mu trošku jiný styl práce barmana. Dělí se na dva základní typy. Working neboli pracovní flair poznáte podle toho, že lahev je minimálně z poloviny plná. Tenhle typ se používá především při práci za barem. Při exhibition flairu je v lahvi jen minimum nápoje.
Jde tedy vůbec i o míchání koktejlů a jejich chuť?
Ano, to určitě. Vždy, když jste za barem, jde o kvalitu podávaného drinku a spokojenost hosta. Něco jiného je, když si mě pozvou na akci, kde chtějí mojí show, v tu chvíli je pro mě důležité, abych předvedl co nejlepší vystoupení a bylo to pro hosty zajímavé. Tam už hraje koktejl minimální roli.
Co všechno se na soutěžích hodnotí?
Barmanské soutěže v Česku mají dvě kategorie. V disciplíně Classic jde hlavně o chuť vytvořeného drinku, kde soutěžící může nasbírat nejvíce bodů. Dále se hodnotí vzhled, vůně, ozdoba a v neposlední řadě i technická část. V kategorii Flair, kde převážně soutěžím, je to trošku jinak. Jde především o vystoupení barmana, při kterém se hodnotí obtížnost triků, originalita, plynulost, interakce s hudbou a mnoho dalších prvků.
Na chuti vůbec nezáleží, nebo jak to je?
Záleží. Technika tvoří asi sedmdesát procent hodnocení a ve zbylých třiceti porota známkuje chuť vytvořeného drinku. Ale není to u všech soutěží stejné, vždy záleží na pořadateli, třeba v londýnském baru Roadhouse, kde se pravidelně každou poslední neděli v měsíci koná celosvětová barmanská soutěž, jde hlavně o obtížnost a originalitu. Zde nemá koktejl skoro žádnou váhu.
Jak vypadá výuka barmanů?
Chodil jsem na hotelovou školu, takže jsme nebrali jenom barmanství. Na to jsme měli dobrovolný kroužek pod vedením Jany Štrossové. Kde jsme se učili koktejly, společně trénovali a připravovali se na soutěže. To je asi to, na co nejraději vzpomínám, na soutěže s paní učitelkou. Jinak jsme samozřejmě měli předměty jako obsluha a vaření, ale kuchyň mi tak nevoněla.
Trénujete i doma?
Ze staré garáže jsem si udělal trénovací místnost. Je to výhoda, když můžete trénovat, kdy chcete, a to i za špatného počasí. Spousta barmanů chodí ven do parku, ale mě nikdy nebavilo zkoušet triky na trávě. Do lahví se dostává hlína, a to mě znervózňuje, dávám přednost místnosti s gumovými rohožemi. Snažím se trénovat pravidelně šest hodin alespoň čtyři dny v týdnu, ale poslední dobou se mi moc nedaří najít čas nebo jsem asi v zimě trochu líný.
Máte k tomu i nějaké speciální pomůcky nebo se trénuje se skleněnými flaškami?
Ano, používají se plastové lahve. Jsou stejně vyvážené jako pravé lahve, ale já už je skoro nepoužívám. Vadí mi, že plast se oproti sklu zasekává v šejkru. No a na soutěžích je zakázaný, takže když trénujete se sklem, tak z něj pak na sou těži nemáte takový respekt, a o to jste klidnější.
Býváte na soutěžích nervózní?
Mám za sebou více než sedmdesát soutěží, takže v Česku se už s nervozitou dokážu poprat, i když to na mě vždycky trochu padne. Určitě se to ale nedá srovnat s nervozitou, kterou jsem měl ve finále mistrovství světa ve Varšavě. To byl velký adrenalin, stojíte na pódiu a kouká na vás tisíc lidí a vy víte, že po vás už půjdou jen dva soutěžící, kteří patří do špičky ve světě.
Je něco, co vás dokáže při soutěžním vystoupení rozhodit?
Když víte, že jsou v publiku lidé, které znáte, a víte, že by chtěli, aby se vám to nepovedlo.
Loni jste dokončil školu, co nyní kromě soutěžení děláte?
Školu mám naštěstí za sebou. Chtěl jsem jen trénovat a jezdit na soutěže, ale každá sranda něco stojí. Začínám úzce spolupracovat s manažerem Patrikem Marafkem. Pracujeme na tom, abych měl podmínky pro pravidelný trénink. Mimoto začínám pracovat v Mazaným Králíčkovi v Praze.
Kolik vám flair zabírá času? Stíháte se věnovat i jiným věcem?
Flair je můj největší koníček a vlastně i práce. Takže se mu věnuji každý den. Ať už v práci, při tréninku nebo na soutěžích. Ale i tak si najdu čas na přítelkyni, přátele, rodinu nebo svoji relaxaci. Ono by mě to pak přestalo bavit.
VÁCLAV ABRAHAM
• Narodil se 23. června 1991 v Litomyšli.
• Loni dokončil soukromou Hotelovou školu Bohemia v Chrudimi na Pardubicku.
• Zúčastnil se více než 70 barmanských soutěží.
• Vyhrál 28 soutěží, devatenáctkrát byl na druhém místě.
• Dvakrát za sebou se stal Barmanem roku, na loňském mistrovství světa ve Varšavě obsadil čtvrté místo, čtvrtý byl i na Roadhouse World Fair London. Do té doby bylo nejlepším umístěním českého barmana na obou akcích sedmé místo.
