Před dvěma lety obletěla Entropa Davida Černého svět. Kontroverzní plastika představující jednotlivé země Evropské unie prostřednictvím stereotypů, které se k nim vážou, vyvolala nelibost u nejednoho politika. I přes to se Entropa dnes řadí k dílům téměř kultovním.
Sedmička oslovila písecké a strakonické výtvarníky a požádala je, aby se na město, kde žijí, zkusili podívat podobným způsobem, navíc tak, jak ho mohou vidět turisté.
Brána připomíná dětskou bábovičku
Na perokresbě píseckého výtvarníka Františka Doubka dominuje portrét Fráni Šrámka a doplňuje ho Putimská brána.
„Tento básník mi asi nejvíc zůstal v duši. Souvisí to možná s mou kantořinou. V Písku byl Šrámek u studentů gymnázia přímo svatá ikona. Pro mě je to umělec, který zviditelnil město, jako žádný jiný. Poezií! To zní dnes neuvěřitelně.
A přitom vlastně ani gymnázium v Písku nedostudoval, ani později město nenavštívil,“ uvažuje umělec.
František Doubek zdůvodňuje i další část díla. Putimskou bránu.
„Proč tato hromada kamení, která zbyla z opevnění a nemá s bránou vůbec nic společného? Je tam někde zakopaný onen genius loci, který je zřejmě spojený studentskou písničkou Když jsem já šel tou Putimskou branou. Dnes už nikdo nevzdechne, že písnička není vůbec písecká, ale přinesli ji tam studenti z Klatov,“ usmívá se Doubek.
I on se přidává k zástupům, kteří hledí s úžasem na dominantní baštu a v duchu se ptá, co je na ní tak obdivuhodného „Architektura to přeci určitě není. Snad onen tvar, který připomíná tak trochu dětskou bábovku vyklopenou z kyblíku,“ uzavírá Doubek.
Kamenný most i psí výkaly
Když někdo řekne Písek, vybaví se sedmnáctiletému studentovi z tamní střední výtvarné školy Romanu Petráškovi Kamenný most, kopice písku s malým p, ale i psí výkaly.
„Most je asi typický a s názvem města si ho vybaví většina lidí. Obraz je ale zasazený do pískoviště, protože i to je něco, co souvisí se slovem písek. Když ho člověk vysloví, není hned jasné, jestli myslí město nebo hromadu zrníček,“ vysvětluje student.
Město jako takové se mu líbí a nevidí velká negativa, která by mohla vadit třeba cizincům nebo turistům. „Až na ty hnědé psí hromádky, které jsou někdy i na chodnících. Proto jsem na obrázek přidělal i sáčky na výkaly,“ ukazuje Petrášek.
Entropa Davida Černého mladého výtvarníka zaujala. ,,Z části mě nadchla i pobavila. Je to určitě odvážné a originální dílo, které možná nepochopí ani nenadchne mnoho lidí, jenže o tom to není. Někdy i umění musí otevřít oči a ne každý kritiku snese. Já se na to koukám s humorem,“ říká.
Strakonicím chybí malebnost
Posledním, kdo přispěl do strakonické Entropy, je výtvarnice Ivana Schwarzová. Strakoňačka, která už deset let bydlí v Písku, ale do rodného města dojíždí učit do umělecké školy a na návštěvy k rodičům.
K městu dudáků je velmi kritická. „Namalovala jsem dudy a hrad. Nic jiného hezkého než právě on, tu není. Co bylo zajímavého a historického, už kdysi zničili,“ říká.
Miluje České Budějovice, Český Krumlov i Písek. Města, ve kterých se cítí dobře. „Strakonicím chybí malebnost, není kam se jít projít, kam si sednout. Jedině na Podskalí. Lávka jsou vyhozené peníze, nové náměstí je pořád stejné. Změny jsou minimální. Je to jedno betonové monstrum. Není tam žádná předzahrádka nebo teráska. Radnice pro to neudělala žádný krok dopředu. Spíš naopak,“ myslí si.
Být v pozici turisty, nechtěla by ve Strakonicích strávit celý den. Její představa o změně
k lepšímu je, že by představitelé města podnikatelům umožnili vrátit do centra život.
Přitom nechce všechno svalovat jen na radní. Na mrtvém městě mají tak trochu zásluhu i obyvatelé. „Je to začarovaný kruh. Než aby lidé šli na kafe za dvacet korun do kavárny nebo cukrárny, radši si ho uvaří doma. To je vyjde levněji. Opakem je Písek. Přitom tam nemohou žít bohatí lidé, také je tam spousta důchodců. Ale ať prší, nebo je hezky, kavárny jsou plné,“ dodává.
Teplárenský komín vidí odkudkoliv
Ani jedna z věcí typických pro město Strakonice nechybí v díle osmnáctileté Dagmar Zubrikové. Až na vyhlášené dudy. ,,Nenakreslila jsem je, protože si myslím, že v dnešní době si na ně moc lidí v každodenním shonu nevzpomene,“ míní studentka písecké střední výtvarné školy.
Domény města, které jí napadnou při zmínce o Strakonicích vyobrazila bez rozmyšlení. Teplárenský komín, který je vidět snad odkudkoliv ve Strakonicích, hrad, altánek v Renerových sadech, Mariánský sloup a fez. ,,V pozadí je půllitr piva. Myslím, že to je pro Strakonice nejtypičtější a pro spoustu mých přátel je to také znak města,“ vysvětluje Zubriková.
Pro mnohé strakoňáky je naprosto zbytečná lávka za několik desítek milionů spojující začátek Podskalí s hradem.
Mladá výtvarnice v neustále přemílané stavbě zas tak velký problém nevidí. ,,Ze začátku na ni lidé strašně nadávali, teď už to ustalo a myslím, že ji občas někdo využije. Mě se taky nelíbila, ale už proti ní nic nemám,“ zdůvodňuje.
Entropa se Dagmar Zubrikové líbí. ,,Je to odvážné, až se některé národy vztekaly, ale já mám ráda odvážné věci,“ usmívá se.
Kdo jsou autoři Entropy
Sedmdesátiletý František Doubek. Písecký malíř a grafik je uznávanou osobností jihočeské výtvarné scény.
Osmnáctiletá Dagmar Zubriková studuje střední výtvarnou školu v Písku. Jejím snem je vytvářet komiksy nebo ilustrovat knihy.
Také sedmnáctiletý Roman Petrášek studuje střední výtvarnou školu. V budoucnu by se chtěl zabývat grafikou.
Čtyřiatřicetiletá Ivana Schwarzová absolvovala českobudějovickou pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova. Učí na umělecké škole.
