Biologové z University of Texas Southwestern naučili ptáky zpívat melodie, které opeřenci nikdy předtím neslyšeli. Docílili toho za pomoci světelného dráždění specifických neuronů a nervových drah v mozcích ptáků. Úspěšně jim tak implantovali falešné vzpomínky.
Vědci v rámci takzvané optogenetiky zkoumají, jak živá tkáň reaguje na impulzy světla o specifické délce. V minulosti se tak už podařilo implantovat vzpomínky třeba myším. „Nás ale zaujal proces vokálního učení, jak mozek kóduje a zpracovává vzpomínky potřebné k imitaci zvuků, které vydává rodič,“ vysvětlil na webu univerzity vedoucí výzkumu Todd Roberts.
Upozornil také, že mnoho genů, které u člověka ovlivňují vývoj řečového centra v mozku, má řadu takřka identických paralel v DNA ptáků, které ovlivňují zpěv. „Zpěvní ptáci se specifické zvuky učí od rodičů, stejně jako lidské děti napodobují zvuky vydávané rodiči,“ komentoval Roberts.
Při experimentech s mozky zebřiček pestrých se vědcům podařilo určit řadu nervových drah a jejich účel, čímž odhalili mechanismus zpracování melodie – od jejího vyvolání optickým drážděním přes přesun do části mozku zodpovědné za „zapamatování“ dané melodie až po její převod a aktivaci hlasivek. Čím déle byly vybrané neurony osvěcovány, tím déle trvaly jednotlivé tóny výsledné melodie.
Roberts doufá, že poznatky z jeho výzkumu jednoho dne poslouží třeba k léčbě lidí s poruchou řeči či učení, například s autismem. Výzkum publikoval časopis Science s poznámkou, že je to první studie věnovaná hledání souvislostí mezi behaviorálně vzniklými vzpomínkami, jejich formováním, a hlavně pak formou učení se vokalizace těchto vzpomínek. „Lidský mozek je samozřejmě komplexnější než u zpěvných ptáků. Alespoň už ale víme, kde hledat,“ uzavřel Roberts.
