Experti z Harvardu a MIT jsou přesvědčeni, že díky jejich objevu vznikne nová generace sportovního oblečení nebo čidel.
Kompresní terapie představuje běžnou formu léčby pacientů, kteří trpí například bércovými vředy či dalšími typy chorob, při nichž žíly obtížne zajišťují cirkulaci krve z nižších částí těla. Otázkou zůstává, jak těsný by obvaz měl být a jak moc těsný doopravdy po utažení je. Tuto obtíž podle inženýrů z MIT a Harvardovy univerzity vyřeší gáza, do níž je vpleteno fotonické krystalové vlákno. To mění barvu podle působícího tlaku a tahu.
Barva vlákna se v závislosti na tlaku postupně mění v celém duhovém spektru od červené po modrou. Pomocí jednoduché tabulky dokáže i laik téměř profesionálně zavázat stahovací obvaz. Fotonická vlákna navíc působí jako průběžný ukazatel tlaku. Pokud obvaz postupně začne měnit barvu, je čas na jeho utažení. „Zajistit správný tlak je kritické u mnoha typů chorob, které jen v USA trápí stovky tisíc pacientů ročně,“ uvedl člen výzkumného týmu Mathias Kolle. Vlákna lze podle něho konstruovat tak, aby určitému tlaku odpovídala určitá barva. „Pokud chcete, aby vlákno měnilo barvu třeba ze žluté na zelenou či modrou, tak je vyrobíme,“ dodal.
Kolle se svými kolegy publikoval výsledky výzkumu v časopise Advanced Healthcare Materials, v němž popsali i jiné vlastnosti svých vláken. Ta mají zhruba desetinásobný průměr lidského vlasu a skládají se ze srolovaných, velmi tenkých vrstev průhledné pryže. Každá vrstva měří jen několik set nanometrů. Světlo se lomí na přechodech mezi vrstvami a díky takzvanému interferenčnímu jevu zvýrazňuje určitou barvu spektra – právě díky tomuto „strukturálnímu barvení“ vlákno mění barvu. „Je to velmi efektivní, vznikají jasnější a výraznější barvy, než kdybyste použili barviva,“ uvedl hlavní autor studie Joseph Sandt.
Výzkumníci nyní pracují na škálování výrobního procesu a promýšlejí, kde ještě by šlo vlákna využít. Uvažují například o speciálním sportovním oblečení. Prozatím dokážou vyrobit jen zhruba deseticentimetrové nitky, pro průmyslovou výrobu a zapřádání do obvazů ale budou zapotřebí nejméně kilometrové délky. Druhou potíž představuje cena. „Aktuálně je výroba velice drahá,“ přiznal Kolle. Samotné materiály jsou prý sice levné, ale proces, kterým musí projít, je náročný.
