Rakouští archeologové nalezli v osmdesátých letech minulého století u obce Stillfried an der March pozůstatky po pobytu lidí kultur popelnicových polí. V jedné z uren, v níž se skladovalo obilí, byly nalezeny také zhruba tři až čtyři centimetry velké „donutovité“ prstýnky. Vědci se domnívali, že jsou to drobná hliněná závažíčka. Až nyní po důkladném prozkoumání nálezu, který ověřili také metodou radioaktivního datování, vyšlo najevo, že jsou to cereální kroužky z let 960 až 900 před naším letopočtem – tedy nejstarší známé dochované cereálie na světě.
Tři „zvláštní zuhelnatělé kroužky“ ležely v urně pečlivě uloženy a uspořádány vedle dalších čtrnácti hliněných kroužků, které sloužily jako závaží tkalcovského stavu. V dalších více než sto urnách byly nalezeny lidské lebky, části těl či pozůstatky zrní. Právě výzkum těchto nálezů dostal přednost, na zčernalé kroužky se dostalo až teď.
A podle všeho byly tím nejzajímavějším, co lokalita vydala. Kroužky byly vyrobeny z velmi jemně namleté pšeničné a ječmenné mouky, pečlivě uhněteny, vytvarovány a uloženy. „Cereálie tehdy měly kromě stravy také dosud nezjištěný rituální význam,“ napsali vědci ve studii, kterou publikoval časopis PLOS.
Archeologové si rovněž zaspekulovali, že kroužky byly uhněteny z mouky a poté volně sušeny. Na odhalení přesného postupu výroby však nález nestačil. Nyní porovnávají styl zpracování se styly z jiných lokalit.
