Vědci zjistili, že sysli při hibernaci recyklují živiny

Sysel Parryův

Sysel Parryův Zdroj: Carla Frare, University of Alaska Fairbanks

Způsob k prodloužení života člověka, nebo alespoň klíč k novému léčebnému postupu hledali američtí biologové při výzkumu jednoho z nejdéle hibernujících živočichů na planetě – sysla Parryova. A v zásadě uspěli.

Potvrdili totiž, že arktický hlodavec, který až osm měsíců v roce stráví tvrdým spánkem, si vypracoval unikátní tělesný uzavřený „recyklační systém“ založený na opětovném využití volného dusíku k výrobě potřebných aminokyselin.

Výzkumníci z University of Alaska ve Fairbanksu po dva roky detailně monitorovali hibernační cyklus, kterým se sysel Parryův již dříve proslavil. Trvá totiž až osm měsíců, tělesná teplota živočicha během něj klesá až k bodu mrazu a dechová frekvence činí pouhý jeden nádech za minutu. „Jsou extrémními hibernátory. Měsíce nejí, nepijí, ale přesto po probuzení nevykazují jakékoliv tělesné poškození,“ shrnula syslí superschopnost doktorandka Sarah Riceová.

Syslí těla se podle ní v hibernaci takřka „vypnou“. Jenže i během této odstávky syslí biologie pracuje – přesněji řečeno z kyseliny močové a dalších odpadních látek, které vznikly pomalým rozkládáním svalové hmoty zvířete, staví nové aminokyseliny, jež opětovně využívá k výrobě tkáňových proteinů ve svalech, plicích a ledvinách.

Potvrzení existence tohoto syslího recyklačního cyklu doplňuje předchozí výzkum, který naznačil, že právě kyselina močová je jednou z hlavních recyklovaných složek. Výzkumníci z Aljašky tento dosud teoretizovaný metabolický systém pozorovali v reálném čase a ve studii, kterou publikoval časopis Nature, jej detailně popsali. Nyní doufají, že toto poznání přispěje třeba k léčbě lidí trpících úbytkem svalové hmoty, starších lidí nebo astronautů při dlouhé cestě vesmírem.