Vichřice, která před třemi lety vyvrátila stromy u kostela svatého Linharta v Karlových Varech, přitáhla opět pozornost archeologů k jedné z nejstarších středověkých památek ve městě. Po třinácti letech se na místo vrátili, aby zmapovali historii památky i život prvních obyvatel Karlových Varů. Polámané vzrostlé smrky poničily zdivo zříceniny a odhalily lidské ostatky na hřbitově za kostelem. Archeologové karlovarského muzea během čtrnáctidenního výzkumu pietní místo zkultivují a prozkoumají úseky, které jim kvůli rozsáhlému kořenovému systému stromů zůstávaly doposud skryté. Jedním z nich je prostranství před vstupem do kostela, kde očekávají početné nálezy kovových artefaktů.
Než přijdou detektoráři
„Srovnáme tady terén a ze země vyzvedneme kovové předměty, které by nám jinak vykopali amatérští detektoráři,“ ukazuje na vytyčenou sondu Jiří Klsák, archeolog karlovarského muzea. K Linhartovi má velmi osobní vztah, protože terénní výzkum byl prvním úkolem, který jako mladý absolvent vysoké školy v karlovarském muzeu dostal. Posléze jím strávil pěknou řádku let. Na zřícenině pořádal s Mírovým klubem Johna Lennona koncerty, vypravoval se tam se svým archeologickým kroužkem a o Vánocích se na magickém místě schází s přáteli. „Jsou to pěkné a tajemné končiny, v nichž se snoubí prvopočátky osídlení Karlových Varů s klidem lesa,“ usmívá se Klsák, který při jedné z procházek na Linharta objevil pod vyvráceným kmenem na místě někdejšího hřbitova lidské ostatky. Zakryl je hlínou, aby je vandalové nevyhrabali, a nyní je společně se svým kolegou, dvěma pomocníky a podporou zaměstanců lázeňských lesů dokumetuje.
Předci leží za kostelem
Většina ostatků patří původním obyvatelům středověké osady Thiergarten neboli Obory, která spadala pod loketské panství. Nejstarší zmínka o Oboře pochází z roku 1325, první záznamy o kostele jsou ještě starší – z roku 1246. Poté, co Karel IV. udělil Karlovým Varům městská privilegia, začali Oboru její obyvatelé opouštět a stahovali se do údolí kolem Teplé. Tady už nebyli poddanými loketského panství, ale svobodnými měšťany se svými právy. I po zániku osady prý však pozdější generace na kostel rozhodně nezapomněly.
První badatele zajímal už v osmnáctém století, kdy si jej všiml lázeňský lékař David Becher. Klsák se svým týmem začal na svatém Linhartu pracovat v roce 1989. Kostel byl tehdy z většiny zavalený sutí, nad povrchem vykukovaly pouze jeho dvě zdi.
„Když jsme tady kopali před lety, objevili jsme několik zajímavých nálezů. Prvním z nich byl hrob muže a dvou dětí pod podlahou kostela. Jedno z nich přitom bylo pohřbeno dodatečně, jeho poloha narušila hrob dospělého. Další tělo, nejspíše z doby třicetileté války, jsme našli pod oltářem. Ležela tam žena ve skrčené poloze. Zřejmě byla svázaná, což dnes už nezjistíme. Budila dojem, že mohla být pohřbena zaživa. Je dost možné, že ji někdo zavraždil. Její smrt vzbuzuje spousty otázek,“ říká archeolog tajemně.
Linhart uzdravoval
Kromě lidských těl našli při předchozím průzkumu badatelé přibližně čtyřicet kovových sošek zvířat a lidí, které pokládali křesťané na oltář kostela a po jejich svěcení je zahrabali pod podlahu. Věřili, že jim svatý Linhart soškami zpodobněný skot nebo tělo uzdraví. Některé z kovových artefaktů objevili hledači pokladů už v 19. století. Neměly pro ně však žádnou cenu, a tak je vyhazovali za zdi kostela. Archeologové předpokládají, že některé z nich najdou právě před severně orientovaným vstupem, kde chystají odkrýt několik kubíků zeminy. Stejně jako už to udělali na hřbitově za kostelem.
