Košíky se plní kraslicemi, z vizovického pečiva vznikají ozdoby, pečou se a malují perníkoví zajíci či ovečky a samozřejmě se pletou tatary. I když v kalendáři Velikonoční pondělí připadá až na 5. dubna, v Hranicích už vrcholí přípravy na velikonoční výstavu, která začíná v pátek 12. března v Galerii M+M. Sedmička nahlédla do dílen lidí, pro které je vytváření velikonočních symbolů a dekorací velkým koníčkem.
František Pečeňa: Šmigrust se zvrhnul
Tatar, pomlázka, žíla. Neodmyslitelný symbol Velikonoc. Kdo neuměl v časech dětství Františka Pečeni z Hranic uplést tatar, byl v opovržení. Dnes si ho ale málokterý šmigrustant vyrábí sám. „Každý kluk to tehdy musel umět. Pletli jsme i pětimetrové tatary, které neslo pět, šest kluků a do domu za děvčaty pak vcházeli jen dva. Pomlázka byla tak dlouhá, že ostatní se dovnitř nedostali,“ vzpomíná Pečeňa. Ten se do pletení tatarů „ve velkém“ pustil až v důchodu, když si hledal nového koníčka.
„Málokdo ví, že šmigrust je starodávný zvyk z pohanských dob a nemá nic společného s křesťanstvím a Velikonocemi. Mládenci na jaře navštěvovali dívky a vrbovým proutím je šlehali a věřili, že se ženy stanou krásnější,“ zdůrazňuje Pečeňa. Musí se ale používat jen čerstvé vrbové proutí. „Vrba má obrovskou životní sílu a muži věřili, že se přenáší na jejich družky,“ vysvětluje Pečeňa. Vzpomíná, jak před pár lety napsala britská novinářka, že v Česku je barbarský zvyk, kdy muži bijí ženy. „Částečně měla pravdu. Zvyk se zvrhl. Muži vytáhnou na šmigrust vařečky, větve čehokoliv a někteří staré tatary. Ženy by měly být uražené, protože tímto je podle pohanského zvyku chtějí muži zeškaredit,“ říká Pečeňa.
S pletením pomlázky jsou dnes mladí muži na štíru. Proto pozvali Františka Pečeňu do jedné školy, aby to chlapce naučil. Ale zájem měla jen jedna dívka. „Přitom to není nic složitého, za pět minut to každý pochopí,“ myslí si Pečeňa, který zná čtyři způsoby pletení tataru.
Anna Juščáková: Na vejce můžete namalovat cokoliv
Za šmigrust děvčata odměňovala vajíčky, která jsou symbolem života. Vejce na zip, které skrývá další kraslici, vajíčka nazdobená keramikou, moderními motivy, ornamenty a další netradiční kraslice vyrábí Anna Juščáková z Hranic. „Na vejce se dá namalovat cokoliv,“ říká žena, která si vytvořila vlastní techniku zdobení kraslic. Používá tuš, anilinové barvy a barvy na sklo.
Nejraději maluje geometrické vzory a nejvíce se jí líbí černobílé exempláře, ale mezi jejími výtvory jsou i pestrá vejce, série realistických kostelíků na bílých kraslicích, náboženské motivy od symbolických až po detailně ztvárněnou Večeři Páně. Na některá vejce nakreslila noty i vtipné texty jako třeba: „Od koho, pro koho, co je komu do toho.“ Někdy ji inspiruje obrázek na nádobách z archeologických vykopávek, jindy kostkovaná stužka, na kterou zavěsí kraslici a na ni namaluje stejný motiv. „Nejtěžší na tom všem je sehnat bílé vajíčko,“ dodává Juščáková.
Taťána Dvořáčková: Bílé vejce je nejkrásnější
„Každé vajíčko je jiné. Takže přísloví jako vejce vejci neplatí,“ říká Taťána Dvořáčková z Hranic, která na Velikonoce myslí celý rok, když vyfukuje všechna vejce, která v domácnosti spotřebuje. Na nich pak vytváří batikované, voskové, slámové, vyškrabávané či drátkované kraslice, ale s dětmi v dětském domově, kde pracuje, zdobí kraslice jednoduše. „Na vajíčka lepíme kousky nastříhaného balicího papíru nebo je obalujeme v rozdrcených skořápkách. Je to jednoduché a kraslice vypadají pěkně,“ říká žena. Základem je dobře kraslici odmastit a pískem na nádobí odrhnout. „Skořápka se tím naruší a lépe přijímá barvu,“ dodává Dvořáčková.
Nejvíce ji baví zdobení kraslic slámou. „Stéblo slámy namočím, rozříznu a vnitřek vyškrábu tak, že zůstane hezký hladký povrch. Z jednoho stébla je centimetr široký pruh a z něj stříhám tvary a nalepuju je lakem na nehty na kraslici, kterou předtím natřu acetonovou barvou,“ popisuje techniku Dvořáčková. Na jedné kraslici pracuje tři hodiny. Jen půl hodiny trvá kraslice „rišerijé“. Do vajíčka navrtá dírky a na bílé skořápce maluje hlavičkou špendlíku bílé plastické vzory. Používá včelí vosk smíchaný s bílou voskovkou. „Ale přírodní, bílé vajíčko je tak dokonalá věc, že ho není třeba zdobit,“ říká Dvořáčková.
Jarmila Švarcová: Tajemství z Vizovic
Vizovické pečivo, perníčky a škrábané kraslice jsou doménou Jarmily Švarcové z Hranic. Vizovické těsto by se mohlo zdát jednoduché – je jen z vody a mouky. Ale než objevila Jarmila Švarcová tajemství výroby, které Vizovičtí tají, do koše letělo hodně ozdob, protože při pečení praskaly. „Těsto musí být dobře zpracované, musí být jako satén, aby pak při pečení ozdoby nepraskly,“ prozrazuje Švarcová. Z válečků těsta pak tvaruje ptáčky, postavičky nebo oválné rámečky a ozdoby na nich vytváří nůžkami a nožíkem. Pečení trvá osm hodin. Drobné věci se mohou zavěsit na větvičky, větší dekorace se podkládají modrotiskem a zavěšují na stěnu.
Kromě toho dělá i perníčky a perníkové chaloupky a zaměřuje se na škrábané kraslice. „Vyfouklé vajíčko natřu několika nátěry tuší a potom nožíkem vyškrabávám vzory. I když jedna kraslice trvá tři hodiny, dělám je nejraději, protože se mi tato tradiční technika líbí,“ upřesňuje Švarcová, kterou inspirují slovácké motivy.
Jak se na Velikonoce připravujete vy? Pište na www.sedmicka.cz/prerov-hranice.
