Většina jich už nestojí, přesto z kolonií život nezmizel | E15.cz

Většina jich už nestojí, přesto z kolonií život nezmizel

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Každý karvinský důl měl kdysi svou hornickou kolonii. Po některých už zbyly jen chodníčky, v jiných lidé stále bydlí a vylepšují si je.

Život v hornických koloniích byl často krutý a lidé možná proto drželi hodně pospolu. Mnozí v minulosti spávali na zemi a prali na valše. Jsou věci, které se nezměnily dodnes. V některých domcích žijí lidé bez teplé vody, kterou ohřívají na kachlových kamnech v kuchyni. Přesto by neměnili. „Letos je to pětadvacet let, co jsme se sem se ženou přistěhovali z Lazů, které tenkrát bourali. Na sídliště jsme jít bydlet nechtěli za žádnou cenu,“ popsal Oskar Sniegoň ze staré Orlové.
S manželkou nemají teplou vodu, přesto jsou spokojení. „Bydlí se tu nádherně. Vedle nás žije syn s rodinou. My nemáme doma teplou vodu, tak se umýváme u něj. Dodnes vařím na kachlových kamnech, ale pro jistotu tu mám i sporák na plynové bomby. Nic mi tu nechybí. Mám i zahrádku, kde pěstuji nějakou tu zeleninu,“ dodala manželka Kateřina Sniegoňová.

Každý důl měl svou osadu

V bývalé kolonii Žabkov, která paří k nejstarším na Karvinsku, žili dělníci, kteří ve sklárnách vyráběli lahve pro hraběcí pivovar v Karviné. Právě tady byla v roce 1869 také založena úplně první pošta v Karviné a pod Žabkovem otevřeli roku 1904 i první karvinskou tiskárnu. Žil tu i spisovatel Gustav Morcinek. Dnes už ale kolonie existuje jen ve vzpomínkách starších lidí a na fotografiích. „Karvinské hornické kolonie se dělily na arciknížecí, později bánské a hutní, a kolonie Larisch-Mönicha. Jedna z osad v Karviné stávala například u dolu ČSA, tam, kde je dnes velké parkoviště pro zaměstnance šachty,“ pověděl karvinský historik Josef Chmiel. „Ke každému hlubinnému dolu stavěli šéfové pro své zaměstnance osady. Lidé se na Karvinsko stěhovali kvůli práci jak z Polska, tak i od Ostravy a z Moravy. Kdysi se domům v koloniích říkalo panské kvartyry, protože na tehdejší poměry to bylo opravdu kvalitní bydlení a lidé si toho, že nemusí pěšky chodit denně kilometry do práce, vážili,“ dodal Chmiel.

Práce byla těžká, ale život veselý

Práce v dolech je a vždy byla nebezpečná a vyčerpávající. Mnozí horníci se už domů ke svým ženám a dětem nevrátili. Manželky, starající se o domácnost, přispívaly do rozpočtu rodiny i tím, že praly šaty vrchnosti. Přestože byli lidé z práce unavení, po šichtě zašli s chutí do hospody a debatovali nad chutným karvinským pivem. Právě v koloniích vznikl také první karvinský fotbalový tým Polský sportovní klub Karviná. „Karviňáci se uměli bavit. Rodina vystavila do okna gramofon na kličku a vyhrávala. Lidé na ulici zpívali a tančili. Hudba samozřejmě nebyla slyšet moc daleko, a tak o pár metrů dál hrála z gramofonu v okně jiná hudba. Ženy se chodily hodně bavit k vodovodu, kterému se říkalo čurček,“ vyprávěl Josef Chmiel.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video