Vinice pod Kuňkou měla dobrý rok

Zatímco hradečtí a pardubičtí vinárníci v těchto dnech otvírají láhve se svatomartinským vínem nebo novým beaujolais, málokdo tuší, že i na východě Čech se pěstuje a vyrábí víno.

Jiří Sedláček je stavař. Vinici pod Kunětickou horou si v roce 1980 založil jako koníček. Shodou okolností se mu to podařilo tři sta let po zmínce o posledním vinaři, který se jmenoval Jan Novák a v roce 1680 hospodařil na zhruba stejném místě.

„Vinice tu bývaly už na konci 15. století za Pernštejnů. Když jsem tu v osmdesátých letech zakládal tu svou, památkáři mě upozornili, že se réva pěstovala právě na tomhle místě. Vinohrad jsem tedy jen obnovil,“ říká Sedláček.

Jižní strana kopce

Jižní strana kopce, na kterém stojí hrad, je pro vinici ideálním místem. Proto zde svých čtyři sta keřů vinné revy Sedláček vysázel a proto tu pěstovali víno i středověcí vinaři. „Je to místo jako z učebnice pro vinaře. Mírný svah obrácený k jihu. Chráněný Kunětickou horou před severními větry a z východu, jihu i západu otevřený sluníčku. Jedinou nevýhodou je, že je proti jižní Moravě trochu daleko na severu. Protože se ale podnebí v posledních desetiletích otepluje, nevadí to až tolik,“ říká Sedláček.
Založit vinici je dřina. Prvním krokem je, že pod budoucí řadou vinných keřů vinař vykope sedmdesát centimetrů hlubokou rýhu a půdu důkladně prohnojí.

„Je to hodně pracné a zdlouhavé. Proto jsem vinici zakládal postupně. Každý rok jednu řadu keřů. Výhodou je poměrně dlouhá životnost vinné rávy. Pokud se o ni staráte, plodí padesát až šedesát let,“ říká Sedláček.

O keře je nutné pravidelně pečovat. „Vinaři říkají, že na vinici musí každý den, alespoň ji pozdravit. Práce je tu dost a dost. Tvaruji vinou révu tak, aby tvořila stěnu a k hroznům mohl vzduch a slunce. Jinak by plesnivěly. Její pruty musím prostřihávat, aby jich nebylo moc a aby na keři nebylo příliš mnoho hroznů. Ty by keř jinak nestačil uživit,“ vypočítává Sedláček.

Po vinobraní je nutné vinici uklidit. Shrabat a zlikvidovat opadané listí, ve kterém mohou být zárodky chorob, a přihrnout patu každého keře hlínou, aby jeho kořeny v zimě nezmrzly.
Jiří Sedláček pěstuje na své malé vinici poměrně široký rejstřík odrůd. Má tu keře několika stolních odrůd na jídlo a výstavy. Ty dozrávají postupně a zásobují ho hrozny celý podzim. Z červených moštových odrůd, ze kterých se vyrábí víno, pěstuje dornfelder, zweigeltrebe a modrý portugal. Bílé víno vyrábí z hroznů odrůd müller-thurgau, ryzlink rýnský a cabernet Moravia.

Nadějný ročník 2009

„Výroba vína je pro vinaře taková odměna. Letoční ročník je velice nadějný. Podařilo se mi vypěstovat hrozny s tak vysokou cukernatostí, že už jsem je nemusel doslazovat. To je předpoklad pro výrobu hodně kvalitního vína. Úroda je výjimečná i kvantitou. Odhaduji, že letos vyrobím dvě stě litrů červeného a dvě stě padesát litrů bílého vína. To se s loňskem, kdy mi úrodu potloukly kroupy, nedá srovnat,“ říká Sedláček.

Než si bude moci otevřít láhev s vínem od Kunětické hory, potrvá to ještě několik měsíců, během kterých bude Jiří Sedláček svou úrodu pravidelně kontrolovat, doplňovat demižony moštem a dvakrát ji stočí.jnn n