Vladimír Havlic: známý a neznámý
Vladimíra Havlice znali i ti, jimž výtvarné umění nic moc neříká. Byl výraznou osobností veřejného života devadesátých let: pracoval v obvodním i městském zastupitelstvu, byl mezi obnoviteli spolku Měšťanská beseda, angažoval se ve Spolku za starou Plzeň, bojoval za návrat Masarykova pomníku, vzkřísil postavu bájného rytíře Radouše, přišel s myšlenkou na muzeum loutek. Tvořil obrazy, kresby, ilustrace, grafiku, loutky. Za čtenáři poslal kompletní vydání plzeňských pověstí Jaroslava Schiebla doplněné vlastními ilustracemi. Výstava v Galerii Jiřího Trnky, která malíře Vladimíra Havlice připomíná, nabídne na nevelké ploše malou retrospektivu.
„Vybírali jsme díla, která na předchozí výstavě nebyla a zařadili jsme i více obrazů z mládí a ze šedesátých a sedmdesátých let,“ říká malířova manželka Alexandra Havlicová. Protože většina Havlicových obrazů je v soukromých sbírkách, nabídne výstava jedinečný pohled tak říkajíc na Havlice neznámého. Jsou zde i takové, které ani jeho žena nikdy neviděla.
„Pokaždé obdivuji, že ačkoli na starších obrazech měl manžel jiný styl než na konci života, vždy tu byly jasně rozpoznatelné typické tvůrčí rysy, které zůstávaly po celý život stejné. Takže divák jasně poznává, že to je Havlic,“ říká Alexandra Havlicová. Výstava v Galerii Jiřího Trnky potrvá až do 17. října. Druhou vzpomínkovou výstavu na Vladimíra Havlice nabízí souběžně, až do konce října, i Staroplzenecká galerie. Tady jsou k vidění především jeho grafické práce, neboť doménou tohoto výtvarníka byla litografie.
