Vlasta Burian stál poprvé na jevi šti v Liberci. Zahrál si roli cikáněte | E15.cz

Vlasta Burian stál poprvé na jevi šti v Liberci. Zahrál si roli cikáněte

Král komiků má v rodném Liberci už dvě busty. Jako pětiletý kluk tu poprvé hrál divadlo.

Tři vejce do skla. Poručil si k jídlu Vincenc Babočka ve stejnojmenném filmu z roku 1937. Bylo to totiž jediné jídlo, na které měl chudý úředník, v podání proslulého komika Vlasty Buriana, peníze. Z ruky do pusy žil také ctihodný mistr krejčovský Antonín Burian, kterému se v roce 1891 narodil v Liberci syn Josef Vlastimil Burian. Pozdější populární Král komiků.

„Vlasta Burian se narodil do velmi chudých poměrů a v těch také celá léta žil. Prvních deset roků spolu s rodiči a nevlastní sestrou v Liberci,“ říká znalec Burianova života Vladimír Just. Ten propátral archivy nejen libereckých úřadů, jen aby o herci, o němž napsal i knihu, zjistil co nejvíc.
„Vlastův otec se za deset let, kdy žila rodina v Liberci, třikrát přestěhoval. Dělal to hlavně proto, že byl zarytým vlastencem a nechtěl, aby jeho děti studovaly německou školu. Adresu proto rodina měnila kvůli tomu, aby svým dětem dopřál vzdělání ve škole české,“ vysvětluje Just.

Malý Vlasta se tak narodil v nepříliš malebné ulici Zillegrasse, dnešní Lucemburské, kde už ale jeho rodný dům dávno nestojí. Později se Burianovi přestěhovali do Perlgasse a nakonec do Wiener Strasse, dnes Moskevské ulice, kde v domě s číslem popisným 357/17 strávil i poslední roky v Liberci. „Netušil jsem, že v tomhle domě Burian žil. Vůbec si myslím, že se na něj ve městě málo pamatuje. Vlastík by si větší připomínku zasloužil,“ míní Jan Hromádka, který pracuje nedaleko posledního známého bydliště Krále komiků.

V Liberci si malý Vlasta vybudoval svůj vztah k vlastenectví i divadlu. Zásluhu na tom měl hlavně jeho otec, který byl Sokolem a členem ochotnického divadelního souboru. „Už jako pětiletý kluk si poprvé Vlastimil stoupl na jeviště. Objevil se v roli cikáněte v představení Dráteníček a asi jako sedmiletý hrál malou roli ve Fidlovačce. V Liberci nasál divadlo, sport i cizí jazyky,“ vysvětluje Just. V tehdejší době totiž ve městě žilo přes osmadvacet tisíc Němců a jen asi tisíc šest set Čechů. „Všude mluvili lidé německy a Vlastimil s rodinou žil na malém českém ostrůvku. Odtud zřejmě pramení i Burianovo pozdější parodování ducha němčiny, které předváděl ve svých filmech,“ míní Just. V roce 1901 rodina Burianových definitivně opustila Liberec, protože Vlastův tatínek už nechtěl dál žít v německém městě. Odešel do Prahy, kde dostal práci úředníka na potravinové čáře. Burianovi zakotvili na Žižkově, kde také Vlastimil i jeho nevlastní sestra Žofie dokončili studia.

Vyučování přitom nebylo Vlastovi moc blízké. To dokazují i vysvědčení z liberecké České veřejné obecné školy. Počty, mluvnici, sloh nebo pravopis zvládal školák Vlasta stěží. Naopak samé jedničky dostával v kreslení, zpěvu nebo tělocviku. „Už tehdy bylo zřejmé, že je muzikální, pohybově nadaný a výřečný a to potom prodal ve své herecké profesi,“ dodal Just.
Liberečané na svého slavného rodáka nezapomínají. Poslední zářijový den mu odhalili bustu v historické radnici, kterou vytvořil akademický sochař Jiří Gdovín.

Socha od Matušky

„Není to ale první socha Buriana, která v Liberci je. Už od osmdesátých let mají hercovu bronzovou bustu od sochaře Otakara Švece v Malém divadle,“ říká Jaromír Farník ze Společnosti přátel Vlasty Buriana. Jak se tam ocitla nikdo netuší. „Víme, že ji měl původně ve sbírce Walda Matuška, který byl ohromným fandou Buriana. Když pak emigroval, někde ji mezi jeho věcmi vyštrachala máma jeho partnerky Olgy Blechové. Proč ale skončila v Liberci, to jsme nikde nezjistili,“ vysvětlil Farník. Navíc šlo o vůbec první bustu Buriana, která kdy vznikla. V archívech Spolku přátel Vlasty Buriana mají dokonce fotografie, kdy sám Král komiků stojí Švecovi při práci modelem.

„Podle této sochy jsme nechávali udělat i bustu na hrob Vlasty Buriana a jeho ženy Niny, když jsme jejich ostatky přenášeli z Vinohrad na Vyšehrad. Dlouho tam ale nevydržela, někdo ji ukradl. Na jejich hrobě tak dodnes zůstaly jen ruce, které nejsou z bronzu, ale z plastu, a tak zloděje nezajímají,“ doplnil Farník.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!