Zatímco kolem otáčivého hlediště v Českém Krumlově je pořád nějaký poprask, točna v Týně nad Vltavou se točí tiše a skromně. Přitom má světové prvenství coby jediné otáčivé hlediště, o něž pečují a na němž hrají amatérští divadelníci.
Se vším, co k tomu patří. Potvrzují známou pravdu, že když hrají ochotníci, bývá nabito. Jezdí autobusy diváků, chodí i spousta místních lidí zvědavých na kamarády a sousedy.
Hru Oldřicha Daňka, která má v Týně letos premiéru, režíroval Luděk Švehla. Drsný příběh tří žoldnéřů podléhajících iluzi o výhodách válečného řemesla, kteří se dostanou do velkých potíží, se do nočního parku hodí díky své dobrodružnosti. „Dva rody se perou kvůli lidským vlastnostem, jako je sobectví a chamtivost, což je téma věčné a dodnes aktuální,“ naznačil Dušan Menšík, který hraje rychtáře.
Tradice sahá k roku 1855
Tradice společnosti Vltavan, jejíž členové postavili točnu v roce 1983 a od té doby se o ni starají, sahá až k roku 1855. Nyní má soubor asi osmdesát členů. Do hlediště se vejde 220 diváků, scénou je celý park. Vstupní bráně se zřejmě po vzoru Krumlova říká Bellarie a lze ji přeměnit v jakoukoli stavbu, v Postřižinách třeba s pivovarským komínem.
„Snažíme se co nejvíc využít přírodu, nasvícené stromy vypadají krásně. Takovou podívanou publikum v kamenném divadle nemá. Navíc tím, že je točna menší, bývá atmosféra domáčtější,“ shrnul Milan Heřmanský. Hrává se vždy v úterý, středu, pátek a sobotu od devíti večer.
