Chcete v restauraci vodu z kohoutku? Někde narazíte a sedíte na suchu, jinde vám vodu na požádání bez řečí a zdarma přinesou, a jsou místa, kde na vás už při příchodu čeká džbánek vody i s ledem.
Bezkonkurenčně nejlépe Sedmička pořídila v restauraci V práci v suterénu hotelu Ondráš. Na stolech tam hosté během oběda automaticky najdou karafy s vodou, ledem a citronem.
„Je to služba lidem. V dnešní složité ekonomické situaci, kdy je třeba vážit si každého zákazníka, to považuji za samozřejmost. Pokud hosté vodu vypijí, číšníci karafu ihned dolévají,“ říká majitel restaurace Božetěch Dolník.
Nemyslí si, že by tím přicházel o zisk. Naopak. „Pokud má někdo vyšší životní standard, tak si mattonku nebo i dražší minerálku bez problémů koupí. K nám ale chodí na obědy řada obyčejných lidí, kteří se snaží šetřit a než by utratili třicet korun za pití, tak se radši bez nápoje obejdou. A takoví hosté karafy s vodou z kohoutku přivítají a rádi přijdou zase,“ poznamenal Dolník.
Při obědě v Zámecké restauraci se číšník prosbě o vodu z kohoutku podivil. „Opravdu?“ zeptal se, ale pak jen pokrčil rameny a za chvíli přinesl džbán vody s ledem a sklenicemi pro všechny u stolu. Při placení si za to nic neúčtoval.
Restaurace Tam Tam v nákupním centru Zlaté jablko se chlubí moderním interiérem a výhledem na zlínské náměstí. Za stylové posezení si ale připlatíte. Jídla tu nejsou levná a ani voda z kohoutku není zdarma.
K obědu pro tři hosty číšník na požádání přinesl jen jednu sklenici vody. O další dvě bylo třeba poprosit zvlášť. Tentokrát byly i s plátkem citronu.
Při placení ale přišlo překvapení, číšník si bez předchozího upozornění započítal za každou ze tří sklenic vody deset korun.
Vodu? Jen ke kávě
Nový bar a kavárna Terassa se nachází v horním patře parkovacího domu nákupního centra Zlaté jablko. Jako jeden z mála zlínských podniků se zapojil do akce Moravské vodárenské, která usiluje o to, aby se voda z kohoutku stala v restauracích a kavárnách samozřejmostí. Ve skutečnosti je to ale jinak.
„Vodu z kohoutku? Můžete dostat jen tu, co máte ke kávě,“ řekla servírka a ukázala na malou skleničku na tácku, která je běžně k dostání i jinde. Na prosbu o další vodu reagovala přinesením láhve neperlivé minerálky Bonaqua. Na účtu samozřejmě nechyběla.
Naopak vstříc svým hostům vycházejí v restauraci U Kovárny. Karafy s pitnou vodou nejsou sice samozřejmostí, na požádání je ale dostane každý. „Pokud si lidé řeknou, vodu dostanou. Zákazníci chtějí vodu nejen k jídlu, ale třeba na zapití alkoholu. Našim štamgastům se nedávno stalo, že v jedné zlínské restauraci jim vodu dát odmítli a oni nebyli spokojeni. My chceme, aby od nás lidé odcházeli spokojeni, takže vodu na požádání dodáme. A zdarma,“ říká spolumajitelka restaurace Zuzana Baťová.
Nejhůře v testu Sedmičky dopadly kavárny. „My žijeme jen z prodeje nápojů a obrat nemáme nijak závratný. Navíc máme náklady s nákupem sklenic a džbánků na vodu, práci s jejich umýváním,“ vysvětluje Jakub Severin, majitel malé kavárny Balkan Express v průchodu pod budovou zlínské pošty.
Přesto jeho podnik v testu uspěl. Nejprve servírka k objednané kávě přinesla jen obvyklou maličkou skleničku vody. Na požádání ale přidala „třídecovou“ sklenici zdarma. Podle majitele to ale není úplně běžná praxe. „Když hosté chtějí, přineseme i celý džbánek. Ale pak si účtujeme deset korun za půl litru,“ říká Jakub Severin. Marná byla žádost o vodu z kohoutku ke kávě ve stylovém uměleckém podniku Loft 577.
„Jsme kavárna. Nedáváme vodu k jídlu jako v restauraci. Můžeme vydělávat jen na nápojích,“ reagovala servírka na dotaz, proč by nemohla přinést vodu. Host, který seděl u vedlejšího stolu a chtěl si zředit pomerančový džus, dostal vodu z kouhoutku s připomínkou, že je to skutečně jen výjimečně a naposledy.
Podle Sdružení ochrany spotřebitelů lidé nemohou v restauraci vodu z kohoutku automaticky požadovat. Stejně tak nemusí být zadarmo, restaurace si také může určit, kolik za ni bude chtít.
Cenu určuje podnik
Na lístku točenou vodu nenajdete, cena je proto věcí dohody mezi restaurací a zákazníkem. Ten musí vždy předem vědět, kolik za vodu zaplatí. Restaurace ji také může zahrnout do couvertu, který připočítá k ceně jídla. „Voda z kohoutku bývá většinou kvalitou lepší než balené vody. Restaurace není povinna lidem obyčejnou vodu dát. Je to však její vizitka kvality,“ doplnila Gerta Mazalová ze Sdružení ochrany spotřebitelů.
Své zkušenosti s restauracemi mohou lidé sami hodnotit na webu www.vodovoda.cz a známkovat podniky podle toho, kde vodu nalévají a kde ne. Zatím tam ale jsou hlavně pražské a brněnské restaurace a kavárny.
„Webové stránky jsme zřídili proto, aby lidé věděli, ve které restauraci jim obyčejnou vodu nalijí. Chceme taky, aby si uvědomili, že voda z kohoutku je mnohem kvalitnější než vody balené,“ uvedla zakladatelka stránek Václava Kunová.
Na internetu se lidé svěřují i se svými zkušenostmi ze zahraničí. „Na cestách po Britské Kolumbii v Kanadě nám k jídlu v restauracích obyčejnou vodu přinesli ve džbánu s ledem, někdy i plátkem citronu. Mnohdy bez požádání a ochotně i další džbán. Vše zdarma. Vyspělá společnost veřejné záchody a vodu k pití zdarma považuje za normální,“ píše například Taťana Skrbková.
Jaké zkušenosti máte ve zlínských restauracích a kavárnách vy? Napište nám na e-mail redakcezlin@mf.cz.
