Vodníci se nám odměňují vábením žen, říká rybníkář

První rybník postavil ve třiatřiceti letech. Dnes Karlu Plucarovi pomáhá sedmdesát lidí. Přestože se ani jemu nevyhnula krize, nemusel žádného z nich propustit. Na člověku si nejvíce váží jeho přirozenosti.

Kancelář osmačtyřicetiletého Karla Plucara připomíná tvůrčí ateliér. Nejde v něm přehlédnout myslivecké trofeje a motto na dřevěném sloupu: Nikdy neříkej, že to nejde, nebo se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.
Stavitel rybníků, žijící a pracující ve Valtínově, se neřídí jen tímto mottem, ale má i úžasnou intuici. Současnou hospodářskou recesi očekával s tříletým předstihem.

Máte snad věštecké vlohy?

Nemám. Stačilo si dát dohromady neskutečný příliv obchodních řetězců, nesčetné půjčky a lidi, vyhladovělé čtyřicetiletou spotřebitelskou absencí. Byla z toho exploze, která nemohla trvat věčně.

Doménou vaší práce jsou vodohospodářské stavby. Máte k vodě osobitý vztah?

Mám vodu rád od dětských her. Podmanila si mě a já ji dodnes neopustil. Není divu, že když jsem v roce 1995 přemýšlel o nejvhodnějším využití jedné zajímavé přírodní lokality, nic jiného, než hezký rybník, jsem si tam nedovedl představit.

V čem ještě podnikáte?

Stavíme silnice, inženýrské sítě, průmyslové haly a výrobní objekty, provádíme sanaci skládek. Je toho víc.

Říká se, že budete vzdáleným potomkem Jakuba Krčína, protože stavíte jeden rybník za druhým. Inspiroval vás v něčem?

Lidé toho napovídají. A s tou inspirací je to zrovna tak. Když si uvědomíte, že naši předci k dispozici jen sekery, kladiva, krumpáče, lopaty a dusadla, zatímco my využíváme těžkou mechanizaci a speciální bagry se širokými podvozky, snadno pochopíte, proč on stavěl rybník jeden rok a my jeden měsíc. Ale lhal bych, že si na Krčína někdy nevzpomenu.

Je rozdíl pouze v té mechanizaci?

Jsou tu i další. Krčín si nelámal hlavu s tím, jestli jeho rybníky splňují nařízené normy. Jsem přesvědčený, že si nedělal velké starosti ani s materiálem pro stavbu hráze, i když ta je při stavbě rybníka nejdůležitější. Soudím, že používal materiál, co byl nejblíže stavby.

Říkáte, že si Krčín nedělal starosti s materiálem pro stavbu hráze, jak to myslíte?

Pro jejich stavbu se totiž nejlépe hodí jílovitopísčité materiály, a ty nejsou všude. Rozhodně by se nemělo používat kamení nebo ornice.

Podle čeho se pozná vhodná lokalita pro stavbu rybníka?

To není tak těžké. I Krčín věděl, že nejlepší je stavět rybník na vodoteči nebo v sousedství nějakého napájecího zdroje.

Co všechno může rybník lidem dát?

Krásu, pohodu, užitek. Všichni známe jeho hospodářskou a rekreační funkci. Jenže dneska vám produkce ryb nevrátí náklady vynaložené na stavbu. Proto se stále častěji setkáváme s lidmi, kteří si při venkovských staveních zřizují rybník z důvodů dekorativních, rekreačních nebo ke sportovnímu rybaření.

Při stavbě využíváte i dekorativní prvky, hlavně kámen. Jak vás to napadlo?

Kdo zná okolí Valtínova, tak ví, že na mnoha místech jsou rozházené balvany. Často pocházejí z doby ledové. Jenže v sedmdesátých letech, při provádění meliorací a narovnávání meandrujících potoků, byly překážející kameny zakopané do země. Teď je pracně vyndaváme a vracíme na původní místo. Sladit něco hezkého s užitkem je pro mě výzva, ale i osobní potřeba.

Co vám přináší radost z podnikání?

Samozřejmě, uhrazená faktura. Každý podnikatel ví, že je nejlepším lékem pro klidný spánek. Jenže když k té faktuře dostanu ještě děkovný dopis spokojeného zákazníka, pak teprve vím, že dělám něco víc než rutinní práci.

Kolik rybníků jste postavil?

To vám přesně neřeknu. Před osmi lety jsem založil firmu a od té doby jsme po celé republice uskutečnili zakázky v řádu několika stovek. Mimo jiné jsme se podíleli i na odstraňování povodňových škod.

Myslel jsem, že působíte jen na Jindřichohradecku.

Když jsme začínali, moc příležitostí jsme zde nedostali. Tak jsme „šli do světa“, snažili se a získali renomé. Teprve potom nás místní vzali na vědomí.

Jak vycházíte s vodníky?

Moc dobře. Vždyť jim vytváříme nejen životní, ale i pracovní prostředí, a oni se nám odměňují vábením rozmařilých žen.