Vodním záchranářům začala sezona. Hlásí první výjezdy

S počátkem prázdnin začala sezona i vodním záchranářům na přehradě Rozkoš. První zásah na sebe nenechal dlouho čekat.

Autokemp u přehrady Rozkoš na Náchodsku byl první prázdninový den ještě poloprázdný. Na stanici vodních záchranářů poblíž dlouhého mola ale vládl čilý ruch.

Devětatřicetiletý bývalý pyrotechnik vojenské policie a šéf náchodské Vodní záchranné a dopravní služby Vratislav Vrábel hned po ránu poprvé v sezoně připravil motorové čluny a šel zkontroloval lékárničky v kempu, koupaliště pro děti a atrakce či stav mola. Jeho kolegové bděli nad bezpečností dětí v nedalekém brouzdališti. Právě tam letos poprvé zasahovali.

Sezona začala na Rozkoši u České Skalice prvním červencovým dnem minulý čtvrtek. Během léta se tam o vlastní dovolené postupně vystřídá zhruba patnáct vodních záchranářů, mezi nimiž jsou lékaři, zdravotní sestry a záchranáři i profesionální hasiči. Služba je „odměněna“ stopadesátikorunovým stravným.

„Někdo je myslivec, někdo rybář a my děláme ve volném čase tohle,“ říká Vrábel a vysvětluje, že pozice vodních záchranářů v Česku není podle jeho představ.

„Podle zákona musí být plavčík pouze na koupalištích. Dozor na velkých vodních plochách se neřeší, takže tady fungujeme jen díky podpoře města. Děláme to dobrovolně v čase svých dovolených a peníze na drahé vybavení sháníme od sponzorů a dotujeme z dopravy nemocných a zraněných lidí, kterou provozujeme,“ říká Vrábel.

Na kvalitně vybavené ošetřovně, kde od loňska nechybí ani defibrilátor, slouží jeden člověk čtyřiadvacet hodin denně. Další dva či tři záchranáři působí jako plavčíci zpravidla od devíti hodin ráno do sedmé večer. Během dne se střídají na několika postech. Jeden či dva mají stanoviště na molu. V horkých dnech je těžké na slunci vydržet, takže část služby tráví na terase základny, ze které je dobrý výhled. Právě odsud letos poprvé zasahovali.

„Malé dítě zůstalo na chvilku samo v bazénku a zmizelo pod hladinou. Naštěstí jsme je vytáhli velmi rychle a nic se nestalo. K neštěstí však není daleko, další malé děcko nám před očima běželo k vodě a maminka je sotva stihla dohonit,“ přibližuje Vrábel.

Obhlídka přehrady na motorovém člunu probíhá několikrát za den. Rychlá loď brázdí hladinu vysokou rychlostí a pro nezasvěcené je jízda opravdu zážitkem.

„Nejméně pětkrát objíždíme odlehlejší místa. Když vidím, že někdo sám plave ke kilometr a půl vzdálené hrázi, raději beru člun a jdeme se projet. Vyplatí se to, protože často zjistíme, že v polovině trasy již nemůže. Dál od břehu začínají větší proudy i vlny,“ přibližuje Vrábel, který chodil na rozkošskou stanici záchranářů již jako kluk.

Vloni na Rozkoši ošetřili dvě stovky lidí, asi dvanáct pacientů si musela převzít záchranka. Většinou jde o úrazy a zdravotní komplikace na břehu, nejčastěji o alergické reakce po bodnutí hmyzem, zlomeniny a tržné a řezné rány.

„Ve vodě lidé často přecení síly při plavání nebo jízdě na lodi, problémem jsou skoky do neznámé vody. Další v řadě je alkohol. Skončí letní kino nebo diskotéka a mladí se jdou koupat. Když se rozhodnou zaplavat si k hrázi, je to těžké. Jednou se tady utopil kluk při večírku po maturitě. Bylo to před sezonou, nikdo z nás tady nebyl. Asi před deseti lety jsem se ptal mladíků stojících na molu, jestli se něco neděje. Říkali, že o nic nejde, kamarád prý něco hledá a vydrží pod vodou deset minut. Vydržel déle, ale bohužel už byl mrtvý,“ vzpomíná Vrábel.

Záchranáři vytahují čas od času z vody i zvířata.

„Zachraňovali jsme srnku nebo psa. Tonoucí se stébla chytá – pěkně mě poškrábal,“ směje se Vrábel a vzpomíná na kuriózní případy. Na ošetřovnu přišel mladík s rozbitým obličejem a zlomenou klíční kostí. Po chvíli dorazili s podobnými zraněními další čtyři. „Šli po molu a viděli ve vodě muže po krk ve vodě. Byli „v náladě“ a jeden z nich zavelel – vláček, a všichni na povel skočili šipku do vody. Pak se muž zvedl a s vodou po kolena odešel,“ ukazuje Vrábel na dno u mola. První den v sezoně proběhl poměrně klidně. Hlavní nápor na tamní záchranáře teprve čeká.