Jana Benešová, Kateřina Doleželová a Michaela Šrámková. Tři jindřichohradecké dorostenky závodily v českém poháru štafet v orientačním běhu v Pecce u Nové Paky. Přesto doběhly osmé. První zářijový víkend tak dokázaly uspět mezi dalšími pětatřiceti týmy.
„Holky si vedly velmi dobře, přestože jsou věkově mladší než většina dívek v ostatních štafetách,“ říká pyšně Jan Beneš, otec Jany. Od dubna do října tráví Benešovi téměř každý víkend na závodech v orientačním běhu. Neváhají se za nimi vydat přes celou republiku.
Orientační běh vyžaduje dobrou fyzickou kondici a zároveň, jak říká dědeček Jany Benešové, Ivan Gřunděl, při něm musejí lidé myslet. Závodník se musí umět zorientovat v mapě plné nepřehledných změtí čar a různobarevných políček a najít podle ní kontrolní body ve stanoveném pořadí. Běhá na různě dlouhých tratích, od sprintu přes krátkou trať až po klasiku.
„Dorostenky mají sprint na dva kilometry, krátkou trať na čtyři a při klasice jich uběhnou sedm. V kategorii mužů ale závodí i na patnáctce,“ vysvětluje Jan Beneš. Dodává, že vedle toho jsou také závody v noci nebo na běžkách.
Bronz na krátké trati
A právě na takových závodech mimo jiné uspěla šestnáctiletá Jana Benešová. Na mistrovství ČR v nočním orientačním běhu byla čtvrtá a také vybojovala na letošním mistrovství republiky bronz na krátké trati. V celorepublikovém žebříčku patří mezi šestnáct nejlepších ve své kategorii. Úspěšná je i její o rok starší sestra Iveta. „Iveta je velký atletický talent. V žebříčku B, který zahrnuje závodníky z Čech, zaujímá třetí místo,“ vykládá spokojeně trenér Petr Kubičko. Kromě Jany a Ivety trénuje další dvě vrcholové dorostenky, Michaelu Šrámkovou a Terezu Tichou.
Žádného maskota si Jana a Iveta Benešovy na závody nevozí. Pouze oddílovou vlajku. Při startu na sebe křičí „Lycka till!“. To znamená švédsky „Hodně štěstí!“.
„Před běžnými závody trému nemívám, ale před mistrovstvím republiky trochu ano. Také před závodem štafet mám strach, abych to ostatním nepokazila,“ připouští Jana Benešová.
Jana a Iveta Benešovy měly pro svoje závodění dobré rodinné zázemí. Orientačnímu běhu se věnuje i dědeček Ivan Gřunděl. Ten se na start závodu postavil poprvé v roce 1956 a o osm let později založil v Hradci oddíl. Dodnes se sportu aktivně věnuje a sklízí úspěchy v kategorii veteránů.
Jeho dcera Iva závodila v dorostenecké kategorii, pak přišla odmlka. K běhu se rodina vrátila, když bylo dcerám dvanáct a třináct let. „Iveta a Jana chodily osm let na gymnastiku, kde získaly výbornou průpravu. Když skončily, chtěli jsme, aby dělaly jiný sport. K orientačnímu běhu jsme je přemlouvali. Kvůli motivaci začala běhat celá rodina,“ dodává Jan Beneš.
„Téměř každý víkend vyrážíme na závody. Bereme je zároveň jako rodinné výlety,“ dodává.
Hradecký oddíl má téměř stovku členů. Na jihu Čech největší a také velmi úspěšný. „Rodiče vozí děti na závody, potom začnou sport sami zkoušet a nadchnou se pro něj. Orientačnímu běhu se věnují celé rodiny,“ usmívá se Iva Benešová.
Oproti jiným sportům je vybavení na orientační běh poměrně jednoduché, i když investovat se do něj také musí. „Základem jsou dobré terénní běžecké boty. Ty se však rychle ničí, za sezónu roztrhám dva páry bot. Jeden přijde zhruba na tři tisíce,“ svěřuje se Jana. Boty musí také dobře sedět. „Jednou se mi na závodech udělaly puchýře. Musela jsem boty sundat a běžela jsem pět kilometrů bosa,“ vzpomíná Iveta. Dalším nezbytným vybavením je buzola a také elektronický čip, který zaznamenává průběh kontrolou.
Sdružení orientačních sportů J. Hradec čítá téměř stovku členů. „Na jihu Čech máme suverénně největší členskou základnu a také jsme dosáhli největších úspěchů,“ pochvaluje si dědeček Ivan Gřunděl. V letošním roce oddíl uspořádal závody v městském parku a městském lese, na kterých se sešlo 350 závodníků. Zájem o orientační běh v Jindřichově Hradci neustále roste. „Rodiče vozí děti na závody, potom začnou sport sami zkoušet a nadchnou se pro něj. Orientačnímu běhu se věnují celé rodiny,“ usmívá se Iva Benešová.
Na mapovém tréninku se jindřichohradečtí orientační běžci scházejí jednou týdně. Hlavním trenérem oddílu je zkušený závodník Petr Kubičko. „Příprava tréninku je poměrně náročná věc. Musí se přichystat mapy, roznést kontroly a zase je sesbírat. Mapy okolí si v oddíle vyrábíme sami,“ říká Jan Beneš. Trénovat vyráží sportovci do městského lesa, na Líšný dvůr, do Bukového háje. Oblíbené jsou také lesy kolem Číměře a Zvůle, které jsou rozlehlé a nabízejí množství možností, jak postavit tratě pro běh. Mimo sezónu absolvují také individuální běžecké tréninky, chodí na spinning nebo běžkovat.
