Všichni chlapi trenérovi záviděli

Účastí v nejvyšší domácí soutěži se mohli v Jihlavě až do prvního dubnového víkendu pyšnit pouze tenisté a kuželkáři, od 2. dubna jsou to také florbalistky. Svěřenkyně trenéra Michala Peterky porazily ve finále první ligy Šumperk 2:0 na zápasy a slavily extraligový postup. Výraznou měrou se na úspěchu FBŠ Jihlava podílela kapitánka Martina Svobodová, která patřila k nejproduktivnějším hráčkám celé soutěže. „Myslím, že naše velká síla byla hlavně v tom, že jsme hrály jako tým,“ nechala se slyšet čtyřiadvacetiletá florbalistka.

Celou sezonu jste prošly pouze s jedinou porážkou. Bylo to překvapení i pro vás?

Naším největší soupeřem byla Děkanka, a ve chvíli, kdy loni postoupila do extraligy, už jsme vážnější soupeřky neměly. Proto jsme šly taky od začátku za postupem.

Oba finálové souboje se Šumperkem byly hodně těsné, nejprve 3:2 a poté 4:3. Co podle vás nakonec přiklonilo vítězství na vaši stranu?

Musím přiznat, že před prvním zápasem v Šumperku jsme byly hodně nervózní, vynervované. Ale pořád jsme se hecovaly, že do toho musíme jít naplno a že to zvládneme.

Vy jste působila v roli kapitánky, bylo potřeba občas zvýšit hlas?

Nepatřím mezi ty, které by nějak často křičely. Ale je pravda, že v jednu chvíli jsem byla dost hlasitá. Většinou jsem se ale snažila holky hlavně povzbudit.

Což zejména ve druhém finálovém duelu bylo potřeba asi dvojnásob.

Určitě. I za nepříznivého stavu 1:3 jsem pořád věřila a doufala. Neustále jsme se s holkami burcovaly, že to nesmíme vzdát, že to ještě můžeme otočit. A ono se to nakonec povedlo.

Kapitánskou pásku vám přidělil trenér nebo si vás vybraly spoluhráčky?

Na jednom soustředění proběhlo tajné hlasování a já dostala nejvíc hlasů.

A jako kapitánka jste organizovala i postupové oslavy?

Přímo v hale bouchlo pár šampaňských a pak jsme se přesunuly do jedné hospody, kde se dá i tancovat.

To měl trenér Peterka asi dost náročný večer, než si s vámi všemi zatancoval.

To ano, ale zase na druhou stranu mu všichni chlapi záviděli, že má kolem sebe tolik ženských.

Jaký je to vůbec trenér? Křičí hodně?

Podle mě by mohl křičet i víc. Přeci jen jsme ženské a potřebujeme trochu pevnější ruku.

Možná se budete příště divit, pokud si váš kouč tenhle rozhovor přečte.

Nevadí, já bych to uvítala.

Extraligu jste si vybojovaly, ale zatím není úplně jisté, že do ní opravdu v příští sezoně zasáhnete. Co je největší překážkou?

Určitě peníze, potřebovaly bychom silnějšího sponzora. A pak nám budou muset udělit výjimku pro halu, protože ta jihlavská nesplňuje parametry. Ještě budeme mít na tohle téma schůzku, ale já za sebe můžu říct, že bych byla pro, abychom to v extralize zkusily.