Stává se vám, že někam přijdete a od začátku je úplně všechno špatně? To není moc příjemné, že? A stalo se vám někdy, že to bylo úplně naopak. První příjemné dojmy se dále stupňovaly, a když „představení“ končilo, cítili jste se jako v ráji? Tak přesně tohle se mi stalo při poslední návštěvě La Verandy. Jako by tam vařili a obsluhovali snad všichni svatí...
Už při vstupu jsem nabyl dojmu, že jsem nepřišel do restaurace, ale domů k blízkým přátelům, do velké a příjemné obytné kuchyně. Uprostřed pár stolků s normálními ubrusy, na policích spousta kuchařských knih a sem tam nějaký stolek s nablýskanými sklenkami, krásnými lahvemi destilátů, ošatkami s domácím chlebem či s miskami oliv a sušených rajčat.
Mimořádnou atmosféru okamžitě podpořila velmi milá, ale současně profesionální obsluha, která hned od začátku stoprocentně bodovala: ať už nabídkou nealkoholického aperitivu (výtečný) či dotazem, zda si vodu budeme přát vlažnou, nebo studenou. A perfektní dojem přetrval i při pohledu na celkem přehledný a jednoduchý jídelní lístek s nějakými patnácti položkami.
Měl jsem dojem, že bych si dal snad úplně všechno, což se mi zas tak často nestává. Ale nejsem sám. Šéfkuchař Radek David tu vaří už deset let a štamgasti na něj pějí samou chválu. Navíc připravuje menu pro sesterskou La Verandu v Oděse, která je druhou nejlepší restaurací na celé Ukrajině.
Jak složit ódu na řepu
Nechal jsem si poradit a zvolil nejoblíbenější „označená“ jídla. A dobře jsem udělal. Opečená kachní foie gras s karamelizovanými jablky a omáčkou z marsaly neměly chybu: špičková surovina, skvěle vymyšlená a připravená. Velmi oblíbené je zde také carpaccio z chobotnice podávané s řapíkatým celerem a sicilským olivovým olejem. Pro tentokrát jsem však dal na doporučení známého, který vychvaloval místní carpaccio z červené řepy, a udělal jsem jenom dobře.
Takovou renesanci neprávem opomíjené suroviny bych povinně nařídil ochutnat všem, kteří mají na řepu klasickou školní averzi. Bylo totiž naprosto úchvatné a dokonalé. Lahodné chuti „obyčejné“ řepy skvěle sekundoval nadýchaný kozí sýr i opečená piniová semínka.
Pohádková panna cotta
Jako hlavní chody jsme zvolili zdejší nejúspěšnější pokrm – jehněčí osso bucco, dlouho pečenou jehněčí plec, která byla servírována na pánvi (až před hostem se maso odstranilo z kosti a přeložilo na talíř). Famózní záležitost, zvláště pro milovníky jehněčího. Jemně navinulé křehoučké maso, už dlouho jsem tak skvělé jehněčí nejedl.
Na jedničku dopadl také pečený daňčí hřbet upravený na stupeň medium s růžičkovou kapustou, dýňovým pyré, mandlovými kroketami a kaštany v portské omáčce. Přestože toto jídlo bylo až trochu moc rozmařilé v nejrůznějších chuťových kombinacích, vyzrálá a pečlivě připravená zvěřina v nich vždycky hrála prim.
A přestože bych v tu chvíli přísahal, že nic lepšího už mi nepřinesou, zase jsem se spletl. Teprve až pohádková panna cotta s čerstvým lesním ovocem udělala jedinečnou tečku za celou mimořádnou hostinou. Marně jsem hledal nějaký kaz na kráse. Prostředí i obsluha perfektní, jídlo dokonalé (dokonce jsem z kuchaře mámil recept na řepu, což se mi zas tak často nestává) a na toaletách nechybí vedle krému na ruce ani krém na boty.
Výsledný ortel? Ochutnal jsem rafinovanější jídla a navštívil luxusnější podniky, ale La Veranda mě chytla za srdce. A usadila se v první desítce nejoblíbenějších pražských podniků.
Kontakt: Elišky Krásnohorské 2, Praha 1, laveranda.cz
Z nabídky:
Rychle opečené kachní foie gras 365 korun, carpaccio z červené řepy s kozím sýrem 210 korun, pečený daňčí hřbet s dýňovým pyré a kaštany v portské omáčce 545 korun, jehněčí osso bucco a parmezánové rizoto 430 korun, levandulová panna cotta s lesním ovocem 165 korun
Autor je publicista
