Vtipy jsou jejich vášní. Náměty hledají všude, kudy chodí

e sranda dělat srandu? Přerovští kreslíři vtipů Lubomír Dostál a Martin Hron se shodují, že ano. Každý z nich už vytvořil tisíce vtipů a oba publikují nejen v České republice, ale i v zahraničí. Tím ale jejich podobnost končí. Zatímco Dostál je „něžně salonní typ“, Hron dává přednost drsnějšímu humoru.

Sranda musí být!

Dostál kreslí rád už od pěti let. Nic mu neudělalo větší radost, než když mu maminka dala pastelky a papír. Prokreslil se celým dětstvím i pubertou, ale k prvnímu kreslenému fóru se dopracoval až jako třiadvacetiletý muž. Tehdy měl po vojně, byl krátce ženatý a pracoval jako malíř kulis v olomouckém divadle.

„Uprostřed léta roku 1988 jsem onemocněl a koupil si humoristický časopis Dikobraz. Zrovna tam vyhlásili soutěž pro amatérské kreslíře. Tak mě napadlo se zúčastnit. Nakreslil jsem vtip a poslal ho tam,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý Dostál.

Z Dikobrazu mu odpověděli, že se jeho fórek líbil a že může strávit víkend s velkými českými humoristy. „Nemohl jsem uvěřit, když vedle mne stál Vladimír Renčín, Petr Urban a Miloš Nesvadba. Bavili se o umění, humoru, kresbě, najednou jsem mezi nimi objevil úplně jiný svět,“ říká Lubomír Dostál. A tehdy si poprvé umínil, že první úspěšný vtip nebude tím posledním.

Začal makat. Chrlil vtipy, rozesílal je do novin i časopisů a také se hlásil do soutěží. Jeho fórky otiskli v několika evropských zemích. Kreslil doma nebo na zahradě ve Staré Vsi a inspiraci nacházel všude, kam se podíval. „Nevyhýbám se žádnému tématu, jen nemám rád vulgaritu,“ říká s úsměvem Dostál, který své umění šíří dál. V Přerově učí děti výtvarnou výchovu.

Svérázný umělec

Dostálův kolega Hron by se svými vtipy mezi školáky chodit neměl. Většinou jsou totiž peprnější, objevuje se v nich erotika a ostřejší slova. „Moje máma si občas povzdechne: No Martine, ten vtip je trochu sprostý, ne… Ale jinak mi fandí, i když ze mne chtěla mít spíš veterináře,“ směje se Hron.

Také on začal kreslit už jako malý kluk. Byl velký milovník přírody, takže jeho první kresby připomínaly spíše atlasy zvířat. Pak se pustil do komiksů, kterými se snažil pobavit spolužáky na vysoké škole zemědělské. Když ji ukončil, nastoupil nejprve do zoologické zahrady a pak k policii. Právě tam našel spoustu námětů k fórům.

„Dnes mám v humoristickém časopise Trnky Brnky dvoustranu policejního komiksu, který se jmenuje Karel a Barel. Život v uniformě mi přihrál hodně směšných situací,“ podotýká dvaatřicetiletý Hron, který později pracoval také jako grafik a výtvarník.

Nyní je na volné noze, vytváří fóry na zakázku a vydělává si i karikaturami. Pravidelně publikuje v několika časopisech a největší ohlasy má na své politické fórky nebo ty s erotickým podtextem. „Občas ale musím lidem vysvětlovat, že se na moji tvorbu musejí dívat s nadhledem. Nejsem žádný rasista, terorista ani úchyl,“ líčí humorista.

Hrona si dokonce vybrala agentura, která propaguje Českou republiku ve světě. Jezdí s jejími zaměstnanci po evropských veletrzích a přímo tam kreslí karikatury a vtipy. „Moje práce má přilákat turisty z celého světa, aby se u českého stánku zastavili a zajímali se o naši zemi,“ podotýká Hron, který už tvořil třeba v Moskvě, Barceloně i v Londýně.