Výběr vánočního stromku v lese zabere i několik hodin | E15.cz

Výběr vánočního stromku v lese zabere i několik hodin

Vánoční stromek v zahradnictví ve Tmani si zákazníci vybírají netradičně. S pilkou v ruce.

Zbývají sice jen dva týdny do Štědrého dne, počasí ale Vánoce vůbec nepřipomíná. Koupit si vánoční stromek tak přicházejí jen ti nejpečlivější zákazníci. Není tedy divu, že při sobotní brigádě v zahradní školce ve Tmani mnoho práce při prodeji stromků nemám. „Nejvíc se stromky kupují tak deset dní před Štědrým dnem,“ říká mi majitel zahradnictví Jaroslav Šimek. V roce 1990 přišel s nápadem, že otevře zahradní školku pro vánoční stromky. Vysadil jich tehdy na tři tisíce. Až po devíti letech si mohli zájemci uříznout první tamní výpěstky.

Od borovičky k jedli

„Když přijdou, dostanou pilku a vybírají stromek, který si pak sami uříznou. Někteří už si nosí pilku sami,“ tvrdí o netradičním prodeji zaměstnankyně zahradnictví Hana Dolanská. V teplé bundě postávám u lesa o rozloze osm hektarů, kde nejvyšší stromy dosahují dva a půl a ty nejmenší pouhého půl metru. První zákaznice má ale jiné přání. „Jsme s manželem sami, máme malý byt, tak už si několik let kupujeme stromek v květináči,“ říká žena z Berouna. Políčeno má na stříbrný smrček. Tak malý ale nemáme. A tak jí k pultu odnáším jen vybrané vřesy. Další zákaznice Anna Sobolíková by ráda pořídila vánoční stromek pro matku. „Možná si ho sem přijdeme uříznout. My ale doma máme umělý. Jediné volné místo je pro něj u kamen. Živý strom by tam rychle opadal,“ podotýká Sobolíková. Ani po hodině brigády tak nemám na kontě jediný uříznutý stromek. „Mám ráda, když přijedou zákazníci s dětmi. Jsou nadšené. Pobíhají mezi stromečky a nemohou se rozhodnout, který uříznout. Je to pro ně zážitek,“ vypráví Dolanská. V tu chvíli do dveří vchází zarostlý muž s pilkou. O možnosti uříznout si vánoční stromek se dozvěděl od známého. „Je to dobrý nápad. Člověk si tu vybere a navíc nejsou žádné stromky uříznuté zbytečně,“ pochvaluje si Zdeněk Kolář. Vedu ho i s manželkou k „lesu“. „Máme otevřeno jen do jedné hodiny,“ volá za námi Hana Dolanská. V duchu si pomyslím, že dvě hodiny času na výběr, je víc než dost. Omyl. Půl hodiny s mladým párem procházím les bez výsledku. „Chtěli jsme smrček, ale ty borovičky vypadají moc krásně,“ přemítá nahlas Alena Kolářová. Když se pro jednu z nich nadchne, manžel se zahledí do exoticky vyhlížející jedličky. „Škoda, že jsme nevzali dcery. Těm by se tu líbilo,“ říká Kolářová. Po hodině hledání se shodnou. Vítězí smrček. Oba výběr viditelně baví. „Je to prima. Jsme vlastně v lese na výletě,“ říká s úsměvem Kolář. Smích ho ale vzápětí přechází. Smrček, který si pár vybral, nemůžeme najít. „Měli jsme si tam dát mašličku,“ míní Alena Kolářová.

To jsme ještě nezažili

Po více než hodině strom objevíme. Kolář kleká k zemi a začíná řezat přes dva metry vysoký a košatý smrček. „Je mi ho trochu líto,“ přiznává, zatímco já držím větve. Nejkratší cestou pak míříme ven z lesa. „Něco takového jsme ještě nezažili,“ tvrdí spokojeně Kolář. „Někteří mají při řezání smůlu. Loni tu třeba jeden pán ztratil klíče. Bohužel, mezi stromy jsme je už nenašli,“ vzpomíná Dolanská a přidává zákazníkům rady k dobru. „Nenechávejte ho na sluníčku, radši ve sklepě. Když ho teď dáte do vody, měl by v ní být i ve stojánku v pokoji,“ říká Dolanská. Před zavírací hodinou přicházejí další lidé. „Řezání ale necháme na později,“ slibuje zákazník David Cajthaml.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!